Samé radosti

Zatím to sice není nijak hrozné, začalo to rýmou a s ní spojenou bolestí v krku, ale vzhledem k tomu, že manžel je nemocný už od pondělka, předpokládám, že se to i u mě rozjede. Jen by to mohlo vydržet aspoň až do víkendu. V pátek nás totiž čeká ségřin maturitní ples a o ten bych nerada přišla. Jestli si vzpomínáte, psala jsem tu někdy v lednu, jak jsem běhala po městě a sháněla boty na onen ples. A psala jsem, že šaty už mám od podzimu. Samozřejmě to však dopadlo tak, že šaty sice mám, ale bohužel se zvětšujícím se bříškem se do nich neobléknu.

Strašně mě to mrzí, protože jsme měly se ségrou skvělý plán, jak ona si vezme ke svým černým šatům boty a doplňky v lososové barvě a já ke svým lososovým šatům naopak v barvě černé. Škoda, že to nevyšlo! Pro mě ale tím pádem nastal nový úkol – sehnat šaty, do kterých bych se vešla. Ve svých „zásobách“ doma jsem žádné vhodné nenašla. Naštěstí mám kolem sebe dobré a hodné lidi, a tak jsem vyzkoušela všechny ségřiny šaty a dvoje mi ještě půjčila kamarádka. Včera jsem pak uspořádala domácí módní přehlídku a nakonec spolu se dvěma porotci live a dvěma na telefonu (což byla mamka se ségrou) vybrala ty nejlepší. Nebylo to ani těžké, všichni jsme se shodli na těch, co vidíte na obrázku. Tímto jsou tedy přípravy na ples dokončeny a už nezbývá než se jen těšit :-).

Co týče mého zdravotního stavu, mé nízko položené placenty, tak jsem to udělala přesně, jak jsem minule psala. V pondělí jsem navštívila svého gynekologa, aby se k tomu tedy nějak vyjádřil. Pan doktor mě znovu prohlédl a stav i ukázal na monitoru a vysvětlil. Je mi jasné, že nechtěl pomlouvat kolegu, ale vyjádřil se tak nějak v tom smyslu, že lékař na ultrazvuku to zbytečně přehnal s těmi zákazy. Mám se sice šetřit a netahat nic těžkého, ale venčit psa můžu, pokud to není nějaký obr, což ten náš opravdu není :-), a chodit na cvičení můžu taky. Tak jsem tedy v úterý šla.

Pro jistotu jsem ještě celou situaci vylíčila i porodní asistentce Pavlíně, která mě také ujistila, že cvičení, které budeme provádět, není na škodu, že nebudeme dělat žádné „psí kusy“ :-). Opravdu jsme žádné nedělaly a bylo to moc fajn. Sešly jsme se tam samé pohodové a veselé maminy, takže jsem opravdu moc spokojená. A nakonec jsem si tedy zaplatila oboje – jak předporodní kurz, tak cvičení. Povídání bylo opět moc hezké a zajímavé a opravdu, i když mám porod už za sebou, dozvídám se spoustu užitečných informací, které jsem nevěděla. Sice můj první porod probíhal, dá se říct, bezproblémově, ale na ten druhý budu určitě lépe připravena a zvládnu ho určitě ještě lépe.

A náš mimísek? Ten je cca poslední týden pěkně čilý. Dokonce už se nebojí mé ruky přiložené na bříško, už si nehraje na schovávanou, ale pěkně ji vždycky okope nebo oboxuje (ještě nedokážu identifikovat, který úder přichází nohou a který rukou) :-).

Dneska ráno jsme si spolu povídali, a když ho přestalo bavit mi svými kopanci odpovídat, položila jsem na bříško manželovu ruku a říkám malému, ať taťku pozdraví. A opravdu tomu musí rozumět, protože taťka hned pár kopanců schytal, čemuž se strašně divil a nechtěl tomu pomalu ani věřit.

Toť pro dnešek vše o naší šťastné rodince a za týden opět na napsanou.

Denisa

Denisa právě prožila 22. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?