Rodičovská romantika

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

No třeba právě teď řeším, kam dám svou sbírku skleněných zvířátek. Vždycky jsem si na ně přála pár osvětlených skleněných poliček (někde uvnitř, aby se na ně moc neprášilo)… a tak marně pátrám, kde to nebude vadit návštěvám (a nebudou mě tak muset považovat za kýčařku na plný úvazek), a já je budu mít alespoň chvilku na očích (a bude navíc místo pro jejich nekontrolovatelné množení). Kdepak je takový kout?

Manžul by mi jasně ukázal komoru pod schody, ale to se teda jako plete. 😉

Však ono se to uleží stejně, jako jméno Mítačutí sestry. Místo toho, aby bylo jisto, začínám i já váhat. No považte, co byste dělali na mém místě?

Manžul mi dal nůž na krk. Prý pořád melu Efička udělala tohle… Efička tlačí… Efičce tohle nechutná… a pak tomu bříšku najednou říkám jinak. Tak prý teda dobře, bere to moje vyvolené jméno, ale jedině, když ho pustím s kámošem na Kubu. No tak levný letenky jak teď, byl by hřích nejet.

Pch!

Taky bych jela na Kubu. Jela bych kamkoli!!!

A to chce jet ještě v dubnu. Pch! Podruhý!

Nebude ani Efička ani Kuba! Já mu dám – dům postavit, to je cíl a ne nějakej Kuba! (Ať mi raději řekne, kam s těma knihama, ať můžu v noci spát!)

Schody u mamky už jsou skoro hotový, i když bych si to já, puntičkářka, představovala lépe. Vypadá to moc hezky a konečně to snad bude plnit funkci, jakou má včetně zábrany. (I když jsem se ujistila, že dřevený schody do domu teda nechci ani omylem – každej, ač se snaží v tichém domě po večerce chodit neslyšně, zní, jako deset slonů v porcelánu, a každýmu ještě upadnou na posledním schodu, kvůli tomu, jak se snaží být potichu, minimálně zuby, nebo to kolečko, o který má navíc, jak ho podezírám! Vypadá to nádherně, ale… ALE!!!). Ještě doladit pár detailů a snad teda dobrý. A tím jsme s pracemi u mamky uvnitř skončili. (S výjimkou nábytku.)

Jenže právě to je jedna z věcí našeho budoucího domu, která mi nedá spát: Čím tedy potáhnout schody (pominu červené sukno), aby byly teplé, příjemné, nehlučné a snadno se udržovaly?

Manžula navrhuje beton – ten pěknej… Noooooo…taky mě to napadlo, ale to nesplňuje požadavek tepla. Zátěžový koberec zase není moc příjemný, zejména pro dětská kolínka. Snad nás něco napadne ještě v mezidobí. Někde jsem slyšela někoho mluvit o korku. Ale jakou má výdrž?

A o tomhle jsem minulou noc přemýšlela, když jsem se po desáté obracela, protože se mi Efička snažila naznačit, že tohle taky není ta správná poloha na spaní. (Podle ní bych měla stát opřená o futra, podezírám ji.)

Teď je na pořadu dne spíše doladit papíry k úvěru a poprosit pány stavební inženýry, aby byl zhmotněn projekt, bez něhož žádat nelze.

To jsou tedy starosti a běhání, až bříško skuhrá. Tento týden mě ale čeká důležitý jedině 3D ultrazvuk, tak se těším na setkání s Efičkou.

Měli jsme v pátek výročí dvou let od svatby. Šli jsme celá rodinka na večeři do Zlíchovského pivovaru, kde dobře vaří a mají skvělou obsluhu, navíc dětský koutek pro Mítačutka.

Ujedl kousek z našich porcí a pak se hnal do domečku. Měli tam knížky, pár hraček a pastelky v konévce na zalévání květin.

Chvilku si maloval, pak rovnal tužky do konvičky a také si přišel pro motorku, bez které teď nedá ani ránu. Stále ji musí mít v ruce a seznamuje okolí s motorkou a motorku s okolím. Také ji seznámil s psíkem, co ležel u prvního stolu vedle domečku. Psík přišel dřív než my a zjevně nerad děti. To Mítačut sice pochopil, ale stejně pro něho a motorku byl vrčící psík zajímavý, kdykoli šel okolo a v uctivé vzdálenosti.

Večeře probíhala v romantickém a příjemném duchu, občasném našem odbíhání za Mítačutem a jeho nalézáním kdekoli v restauraci (to pokud chtěl motorku vzít na výlet).

Manžul (blázen kromě motorek do nápoje zvaného „pivo“) po rozposlání svého fota s jídlem a tím úžasným mokem v popředí kdejakému kamarádovi mi chtěl vynahradit nemožnost nakoupit cestou z práce květinu a objednával dezerty jeden za druhým se rčením, že když se mi tam vejde mimino, musí se vejít i pár lívanečků s borůvkami, tři kopce zmrzliny s horkými malinami a určitě i teplý štrúdl. (Nechápal jaksi, že je to spíše právě naopak. Ukecala jsem ho, že mi postačí ta zmrzlina a modlila se, aby se mi cestou autem zpět neudělalo z přejedení šoufl… jídlo bylo totiž tak super úža bájo, že jsem ho do sebe fakt naskládala – zákusek bych rozhodně oželela nebo nechala na jindy!). Bála jsem se ale dalšího ultimáta a tak jsem to skoro zfuněla všechno.

Jak říkám, naprostá romantika!

Dokud nepřišel Mítačut zpět k našemu stolu. Zoufale ukazoval k domečku a svou miminštinou vysvětloval cosi o Ka (motorka, pozn. překladatele). Manžel si všiml, že má mokré rukávy. Oba. Až k loktům. (Že by akvárko? napadlo mě.)

Už chvilku nám bylo divné, že po odchodu psíka tráví mnoho času za jejich stolem a chvílemi se ozývá zvuk kovového předmětu mlátícího o sklo. Zašla jsem se tedy podívat, copak nám chce Adámek tak moc ukázat.

No BEZVA!

Nejspíše psí miska po psí vodě stála prázdná na politém dětském stolečku v dětském domečku, její obsah byl nejen pod dětským stolečkem, ale též pod psím stolem, rovněž tak všude okolo, kam jen moje oko dohlédlo (taky už vás někdy napadlo, že některé nádoby jsou snad bezedné???), včetně mítačutích rukávů mikiny. Navíc pastelky, vhodně umístěné do konvičky na zalévání květin, si užívaly koupel s malou Adámkovou motorkou, která díky nim nešla z konvičky ven – což byl asi problém, který nám šel Adámek ukázat. (Ještě teď se směju prvnímu dojmu z podpsího stolu – totiž, že si ty lidi neumějí oklepat sníh /!!!/ z venku ještě na rohožce, než vlezou dovnitř.)

No nicméně chápu logiku svého syna – vodu do konvičky a zalévat, jako maminka doma, co se dá (jediné květiny byly za sklem – odtud tedy to mlácení, jak mi tak pozdě došlo) a později umýt motorku.

Naštěstí obsluha zesinala o něco méně než já, neboť slečna byla zjevně bezdětná a velmi mladá, situace se jí zdála spíše komická, donesla mop, po Mítačutovi uklidila, a my?

No co?! Svlékli jsme mikinu. 😉 Samozřejmě až poté, co jsme vyřešili kardinální problém a vykoupanou motorku zachránili. Na punčocháče se voda nedostala. Asi je prostě Adam šikovný a umí zalévat květiny i mýt motorku.

Uvidíme na zahradě v létě, jak mu to obojí půjde ve velkém.

Ať máte tiché schody a žádné slony, akvárka a hosty se sněhem na botách v domácnosti,
Zuzana

Zuzana právě prožila 26. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?