Řidič z povolání

Také jsem se během víkendu naučila, že plácnout přes zadek dítě s plenkou nemá smysl, protože to necítí. Vypadá to, že Michelovi rodiče žádné plácnutí u Tobyho ještě nevyzkoušeli. Ani přes ruku. Od doby, kdy Toby začal chodit do jesliček, hlídají jeden den v týdnu Tobyho jeho belgičtí prarodiče. O výchovu jsem neměla obavy. Vychovali přece Michela a musím uznat, že velmi dobře. Jak já jsem se mýlila…! Mám pocit, že zatímco vlastní dítě se vychovává, vnouče se ze zásady rozmazluje. Už před časem, kdykoliv jsem vyzvedávala Tobyho od rodičů Michela, si to Toby šinul k autu rychlostí blesku. Ale ne ke dveřím, kde má sedačku. Ke dveřím řidiče. A dožadoval se otevření. Nejdříve jsem to komentovala slovy, že dneska řídím já. Toby byl hlasitější a hlasitější a já si říkala, že to není samo sebou. A jak by také bylo. Toby je zvyklý řídit auto! Ne naše, ale dědečkovo. Kdykoliv děda zajíždí do garáže, posadí si Tobyho na klín a Toby smí řídit, mačkat všechny knoflíky, zapnout rádio, otevřít okno. Toby je spokojený, děda je spokojený. Trošku nespokojená jsem já, když pak musím před naším domem tahat vřískajícího Tobyho od dveří řidiče, vysvětlovat mu, že dneska opravdu řídit nebude a při tom se usmívat na sousedy.

Nebo jsem byla ráno svědkem události, kdy si Toby ráno ukázal na malý vysavač v kuchyni a děda s babi ihned naběhli a podali mu jeho „hračku“. Vím, že doma také vysává, takže jsem se proti tomu nebouřila. Co mi ale normální nepřišlo, bylo, že Toby začal s vysavačem bouchat silně o zem. Ihned jsem ho upozornila, že to se nesmí. Toby se na mě podíval a samozřejmě pokračoval v likvidaci vysavače. Moje reakce byla, že jsem vysavač vzala a dala zpět na místo. Toby samo sebou protestoval. Hlasitě. Ale děda ho začal hned utěšovat slovy „ Neboj, až máma odejde, budeme si hrát s vysavačem…“

Jaké máte zkušenosti s výchovou a prarodiči vy? Napiste mi do diskuze!

Během víkendu jsme byli navštívit cirkus. Malý cirkus. Popravdě se tam zase tolik zajímavého nedělo. Přesto Toby seděl na klíně a vše pozorně sledoval. Tedy – do chvíle než jeden klaun vyzval Michela, aby mu asistoval v manéži. To teprve začal cirkus… Toby začal plakat, později až vřískat, domáhat se zpět svého táty. Klaun se ho snažil uklidnit, že tátovi neublíží, ale bylo to ještě horší. Nakonec jsem musela Tobyho vzít a na pět minut ho doslova odtáhnout z cirkusového stanu. Všichni jsme nakonec bez úhony přežili. Ale pro příště prosím všechny klauny, ať si vyberou jiného dobrovolníka.

Nakonec bych ráda apelovala na všechny majitele restaurací. Oceňuji, když je v nabídce dětské menu. Většinou pár smažených věcí a boloňské špagety. Každé dítě má rádo boloňské špagety, ale nemůžete prosím použít jiné těstoviny s boloňskou omáčkou? I pro dospělého je složité jíst špagety v restauraci bez toho, aby neměl polovinu omáčky na triku, natož pro dítě.

Poznámka: bryndák nepomáhá.

Co je špatného na kolínkách místo špaget? Určitě byste tím ušetřili rodičům spoustu práce. Soustu extra prádla.

Mějte se hezky a příště opět na napsanou!

Fotografie pochází z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz