Rehabilitace miminka – Vojtova metoda

Paní doktorce se nelíbilo, že je Klárka při ležení na zádech mírně do písmene C a také nebyla spokojená s tím, že se jí nechce koníčkovat. Doporučila nás proto na rehabilitaci, ačkoliv byly Klárce teprve dva měsíce.

U takto malých dětí se nejedná o klasické cvičení, ale využívá se tzv. Vojtova metoda neboli metoda reflexní lokomoce. Jedná se o soubor cvičebních technik, při nichž jsou stlačovány specifické body na těle a tím dochází k aktivaci vrozených pohybových vzorů. Mimo samovolné pohybové aktivity je zapojena i bránice a svaly břišní stěny.

Vojtova metoda má tři modely poloh – polohu na břiše (aktivuje reflexní plazení), polohu na zádech (aktivuje se reflexní otáčení) a polohu na obou kolenou (nazývá se 1. pozice). Cílem metody je stimulovat vrozené svalové vzorce, které vyvolají kvalitní držení těla.

Děti při cvičení téměř vždy pláčou, i když je to nebolí. Brečí spíše proto, že se jim nechce cvičit, že jsou nucené dělat něco, co zrovna nechtějí dělat a je jim to nepříjemné. Paní doktorka oddálila Klárce povinné očkování kvůli rehabilitaci na třetí měsíc (normálně se začíná očkovat ve druhém měsíci). Alespoň nějaké pozitivum při tom trápení Klárky.

Na cvičení docházíme jednou za týden a doma cvičíme pravidelně čtyřikrát denně. Nezdá se to, ale je to velice časově náročné. Když pominu první ranní a poslední večerní krmení, tak cvičíme po každém jídle. Klárka musí být na cvičení vysvlečená do naha.

Jak tedy probíhá náš den? Ráno Klárku vysvleču, zacvičíme si, přebalím ji, následuje krmení (musím odsávat z prsu a navíc ještě připravit Nutrilon, protože by samotné mateřské mléko nestačilo), odříhnutí a pak si hrajeme. Po nějaké chvilce jde Klárka odpočívat, mezitím já vyvářím lahve, něco málo poklidím, vyřídím e-maily nebo co je zrovna potřeba, taky se mezitím najím i já. :o)

Pak se Klárka vzbudí a začne to celé nanovo s tím, že místo spaní následuje projížďka v kočárku, zhruba hodinová. Jakmile se vrátíme, opět proběhne vysvlečení, cvičení, přebalení, krmení, odříhnutí a hraní. Opět při Klárčině odpočívání vyvářím lahve, zkouším něco poklidit a dělat, co je třeba (zamést, vytřít, vyprat, vyžehlit a tak). Pak se Klárka vzbudí a náš rituál zopakujeme naposledy.

Ejhle je šest večer a já skoro nic neudělala, určitě ne tolik, kolik bych chtěla. Večer vařím na druhý den, protože přes den to opravdu časově nezvládám. Já bláhová si myslela, že na mateřské/rodičovské se budu nudit. Že se pustím do všech restů, které se mně přes léta nahromadily – protřídit fotky, přepsat zápisky z dovolené elektronicky, protřídit e-mail, vyklidit kumbál a jiné a jiné věci, které stále odkládám.