Hlásíme se s Nikolkou z domova, měli jsme o pár dnů prodloužený nemocniční pobyt v porodnici v Podolí kvůli novorozenecké žloutence. Pár dnů po narození Nikolce narostly hodnoty měřené novorozenecké žloutenky a následovalo další tři dny trvající každoranní nabírání krve malinké a rozbory.
První odběr jsem snášela relativně v pořádku, ale další tři už jsem moc nerozdýchávala. Ptala jsem se, proč, když hodnota je stále hraniční a neroste, nedají malinkou preventivně na fototerapii, kam se děti dávají, aby se žloutenka odbourala a nenabírali ji každé ráno krev, protože mi přišla už chudinka rozpíchaná jako jehelníček. Paní doktorka mě ujistila, že je toto klasický postup a že ty děti nevnímají vpich jako takový, ale více stresující pro ně prý je, když je někdo pevně drží. Modlila jsem se, aby další den ráno nebylo potřeba dalšího odběru, ale bohužel jsme se mu nevyhnuly, ale o to lepší zpráva pak přišla s výsledkem vizity. Hurá!!! Jdete domů, radostně zahlásila paní doktorka, co vešla do dveří!
Já jsem byla nejšťastnější na světě! Po šesti nekonečných dní strávených v porodnici jdeme konečně domů!! Celá nadšená jsem obvolala snad půl republiky! V tu chvíli jsem asi nějak nepřemýšlela a padlo na mně prostě to štěstí a nadšení z odchodu domů. Tatínek pro nás kolem poledne přijel a donesl všechny potřebné věci pro malou, já jsem ji načančala do autosedačky a posbírala pár drobných věcí a byli jsme přichystáni na velký odjez domů.
Na sesterně jsme dostaly obě dvě propouštěcí zprávu, očkovací průkaz pro malou a pár lékařských zpráv a mohli jsme vyrazit. Ještě pár fotek u fontánky dole u recepce a jedeme domů. Venku bylo naprosto nádherně! Měla jsem jen tílko a kalhoty a bylo mi vedro, svítilo sluníčko, ptáčci zpívali, prostě nádherný den.
Příjezd domů byl v pořádku, celou cestu domů Nikolka spinkala v autosedačce a já jsem zkoumala, jestli jsem ji přeci jenom moc nenabalila a zda se mi v tom oblečení neupeče. Naštěstí cesta netrvala nějak moc dlouho, takže jí bylo akorát.
Doma na nás čekala naše fenka amerického staforda Darinka a byla hrozně nadšená, když jí konečně panička přijela, ale přeci jenom něco bylo úplně jiného. Darina byla najednou jak vyměněná, z té naší energické a splašené fenky se rázem stala klidná a vyrovnaná, nám málem spadla oběma čelist až na zem, protože jsme ji nepoznávali a opravdu koukali, jak je strašně opatrná a rozvážná. Dali jsme Nikolku na zem v chodbě, aby si ji mohla očuchat a poznat ji, co jsme to přinesli domů za nového člena domácnosti. Malinkou si očuchala a trošku ji lízla na tváři, to asi aby se ujistila, že je fakt naše. Takže přivítání proběhlo také na jedničku a dala jsem malou spinkat do kolébky a od té doby se stala z Darinky chůva číslo jedna a nehne se od ní ani na krok, vždy když malinko brekne, nebo se jí něco nezdá, už kouká do kolébky, jestli je ten malinký človíček v pořádku. Je naprosto úžasná.
První noc a následné dny jsme zvládli na jedničku, krásně jsme se sehráli všichni a malinká se pravidelně budí po třech hodinách na kojení.
Před pár dny jsme poznali i co zmůžou prdíky, takže jsem nasadila kapičky před každým kojení, protože se kroutila chudák jak žížalka a snažila se je dostat ven a oni potvůrky nějak nešli. Začala jsem s malou cvičit, aby se jí ulevilo a klokánkovat, po každém kojení ji nechat odříhnout, tak snad už nad nimi zvítězíme, kapičky pomáhají, ale občas stejně potrápí.
Třeba dnes byla chudinka co hodinku od deseti hodin ráno vzhůru a nemohla za boha zabrat a plakala. Po pár hodinách jsem ji tedy ukojila z obou prsů a konečně spinká, tak jsem v rychlosti udělala článek : -) Snad bude lépe.
Těšíme se zase za týden! Lucka s Nikolkou!
-352x198.jpg)
