První těhotenské bolístky a mexické jídlo

Začalo to všechno počátkem týdne, kdy doma obvykle dělám větší úklid. Taková ta klasika – vyluxovat, vytřít, prach, úklid koupelny, převlečení postelí atd.. Něco jsem i stihla ukuchtit a odpoledne nás s Maxem čekala menší 4 kilometrová procházka. Nic, co bych nedělala doteď pravidelně. No a někdy kolem páté odpoledne, kdy už jsem si potřebovala trochu odpočinout zjistím, že mám úplně zatuhlá záda od bederní páteře. Celé to vygradovalo tak, že mě muž poslal lehnout a odpočívat a celá večerní péče o dítě bohužel zbyla na něj.

Řekla jsem si dobrá, možná toho za jeden den bylo už trochu víc a přetáhla jsem se. Druhý den jsem se tedy rozhodla se trochu šetřit. Moje větší aktivita z toho dne se sestávala pouze z odpolední procházky. Ta byla celou dobu v pořádku, nebýt toho proklatého kopce. Proklatého proto, že jsem ho celý k mému velkému překvapení profuněla (pravda, s kočárkem tlačeným před sebou). Já. Já, která všechny rozčiluje tím, že do každého kopce vystřelí, aby ho měla co nejdříve za sebou. I s tím kočárkem. Bohužel další dny to nebylo o nic lepší. K definitivní těhotenské „potupě“ chybí, abych začala svého manžela prosit, aby při chůzi zpomalil. Hned to vysvětlím – běžně při chůzi všeobecně trochu ženu. Jsem takový ten typ, co se snaží doběhnout autobus za každou cenu. Manžel je pravý opak, nikdy nikam nepospíchá. Ale oba rádi chodíme a pravidelně jezdíme na dovolené, kde se věnujeme hlavně turistice. Běžní partneři to mají většinou tak, že chodí spolu vedle sebe. Já to vždycky napálím dopředu a zůstávám maximálně na dohled, kdy muž je za mnou několik desítek, spíše stovek metrů. Oběma nám to vyhovuje, protože si každý jde svým tempem a na záchytných bodech na sebe samozřejmě čekáme. Proto pro mě byla velká „potupa“, když jsem při prvním těhotenství zhruba dva měsíce před porodem musela muže pravidelně prosit, aby trochu zpomalil. Pro mě učiněná katastrofa…

Má tělesná schránka ještě jednou vypověděla službu pro bolavou páteř stejně jako prvně a myslím, že se mi mé tělo snaží naznačit, abych si začala pomalu zvykat. V prvním těhotenství se mi bolesti zad vyhnuly v podstatě úplně, až na nějaké to popíchnutí, tak jsem doufala, že pokud to přijde, tak výrazně později. Nedá se nic dělat, s přibývajícími kily (za každé deko navíc držím minutu ticha) se mi evidentně vychyluje těžiště. Zintenzivněla jsem tedy cvičení a protahování a pravidelně končím vleže na podlaze se zvednutýma a opřenýma nohama do pravého úhlu.

Další část týdne byla podstatně příjemnější. S mužem jsme si stejně, jako když jsme čekali Maxe, udělali takový pomyslný seznam, co ještě do porodu chceme stihnout, protože pak nějaké „vyhazování z kopýtka“ nebude aspoň chvíli možné. Takže máme za sebou návštěvu dalších dvou párů, se kterými jsme u nás strávili velice příjemný večer a nějaké to kafe s kamarádkou bez doprovodu dítěte. Já vím, může se to zdát jako banalita, ale myslím, že každý rodič na „dovolené“ je určitě rád, když péči o dítě na chvíli zastoupí někdo jiný nebo si sem tam může popovídat o něčem jiném než jsou děti.

Úplným vrcholem tohoto týdne byl večer, kdy jsme si s manželem mohli vyrazit spolu na večeři. Měli jsme chuť na mexické jídlo a tak jsme se vydali vyzkoušet nově objevenou restauraci kousek od bydliště. Když bych řekla, že jsme byli mírně přežraní, zdaleka to nevystihuje realitu. Jídlo bylo vynikající a bylo ho věru hodně. Manžel vypadal, že je minimálně stejně těhotný jako já a mně se změnil pátý měsíc skokem na osmý. Když mi pak cestou domů láskyplně hladil bříško, nevěděla jsem, jestli hladí miminko uvnitř nebo nachos se sýrem. Každopádně večer jsme si moc užili a návštěvu mexické restaurace jsme si mohli z našeho seznamu odškrtnout (i když upřímně si myslím, že tam do porodu zajdeme ještě minimálně jednou).

Příští týden bude poměrně akční. Čeká mě dost návštěv a různých pochůzek a konečně hlásí i pěkné počasí. Třeba se už pomalu ale jistě hlásí o slovo jaro – nevím jak vás, ale mě už zima moc nebaví. A navíc bych se měla dozvědět pohlaví miminka, tak se moc těším (posledních pár dní mám pocit, že to bude holčička, ale uvidíme).

Mějte krásný týden, Linda.

Linda právě prožívá 20. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?