První přípravy
KLUB TĚHULEK! LINDA Posílám mrazivé pozdravy všem! Uplynulý týden se nesl v duchu prvních příprav. Začala jsem přemýšlet nad porodem jako takovým – ráda bych tu svou zatím jedinou zkušenost vytěžila do maxima. Probírám se pomalu věcmi z výbavičky a už dumám, co bude všechno ještě potřeba dokoupit. A díky návštěvě mé kamarádky jsem měla možnost si pochovat téměř „čerstvé“ sotva měsíční miminko, což byl zážitek naprosto úžasný a posunul mě ve vnímání vlastního těhotenství zase o kus dál.
Zatím tedy nejsem žádná mnohočetná „zasloužilá matka“ (a tedy veškerá čest a obdiv takovým ženám, co si troufnou na tři a více dětí), ale přeci jen mám jeden porod za sebou. Zpětně se zejména teď snažím specifikovat, co se mi na něm líbilo a co bych naopak změnila. Určitě jsem byla spokojená s místem porodu (porodnice Nemocnice na Bulovce) a to tedy zůstane stejné, i registraci mám zdárně za sebou. A byla jsem moc ráda i za doprovod manžela a maminky. Proč dvou lidí? Proč manžel, je asi celkem jasné, je to prostě událost, u které nemůže vaše spřízněná duše chybět. Ovšem shodli jsme se, že na úplný závěr porodu muž nezůstane. Muži se ani dříve porodu většinou neúčastnili a dle mého to mělo svůj důvod. A maminka, protože maminka.
Maminka se vždy nejlépe postará o svoje dítko, posune mu svoje zkušenosti nebo vás prostě bude jen držet za ruku. A i když porod rozhodně není nemoc, já vždycky říkala, že se v nemoci nikdo nestará o člověka lépe než jeho maminka.
Jeden z možných scénářů pro druhý porod je, že se tahle moje maminka bude starat o náš zatím největší poklad, syna Maxe a tak začínám řešit, jestli si k porodu budu hledat druhý doprovod. Jedna z variant byla vlastní porodní asistentka. Jsem už tak jako tak rozhodnutá si najít někoho pro konzultaci kvůli kojení, protože jestli se nám něco nevedlo napoprvé, bylo to právě kojení a rozhodně je to věc, kterou bych chtěla napravit. Pro mě je porodní asistentka navíc někdo, kdo bude 100% na vaší straně, bude vás znát, bude vědět, co chcete a co ne a dodá vám správné porodní sebevědomí.
Jistou nevýhodou samozřejmě je finanční náročnost, ale nejedná se o nic hluboce nepřekonatelného. Moje kamarádka si k porodu dokonce přizvala jinou kamarádku. Slečna byla sice zcela bez zkušeností s porodnictvím, nicméně byla jí naprosto dostačující fyzickou i psychickou podporou a o to jde především. Možná další alternativa? Uvidíme…
Pomalu jsem začala řešit i nějakou základní výbavičku, která mi po prvním dítěti nezůstala nebo bych si napodruhé vybrala něco jiného. Postýlka, kočárek, lehátko nebo nechybí mi nějaké oblečky? Úplně upřímně ale nezápolím ani tak s tím co opravdu potřebuji, narozdíl od toho, co bych spíše jen chtěla. Jsem takový nákupní maniak a ráda kupuji nové a kvalitní věci. Ovšem zdaleka ne vždy se jedná o absolutní nutnost. Musím se hodně krotit, protože toho samozřejmě po prvním dítěti mám naprostou většinu použitelnou a byla by škoda zase zbytečně utrácet. Nicméně je někdy velmi těžké odolat, když vidíte, co za vychytávky se pro děti dnes vyrábí!
Jinak vrcholem uplynulého týdne byla určitě návštěva kamarádky, která má sotva měsíčního synka. Miminko naprosto k zulíbání. Měla jsem možnost si ho pochovat už v porodnici a stejně jako teď, mi veškeré věci hned znovu naskočily. Bylo celkem pozitivní zjistit, že se malého miminka rozhodně méně „bojím“ a vůbec jsem s ním byla strašně ráda. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se mi ho ani nechtělo moc vracet. Kamarádka se mi i smála, jak jsem si krom nějakého chování malého i s radostí přebalila. S tím malým miminkem to bylo prostě tak nějak hrozně správné a přirozené a znovu mě to posunulo i v mém těhotenství trochu dál.
Ono je to stále pro mě až na těch pár ultrazvuků spíše abstraktní záležitost. Mám trochu bříško (možná je více vykrmené než-li těhotné), nic mě fyzicky netrápí, pohyby jsou zatím jen velmi slabé a jen takové šimrací a téměř není poznat, že jsem vůbec těhotná. Ale tento týden to s tím malým chlapečkem bylo tak moc fajn, že už se opravdu nemůžu dočkat, až si zase pochovám své vlastní malé děťátko. Jen mi trochu přišlo, že náš Maxík snad trochu žárlil. Samozřejmě já i tatínek jsme se mu věnovali během návštěvy, ale i pro něj to bylo nové, když jsme se zajímali také o někoho jiného než jen o něj. Do porodu ještě povyroste a budu mít určitě příležitost víc mu vysvětlit, že z něj bude velký brácha a že je to tak v pořádku. A s trochou štěstí se na nového sourozence bude těšit stejně, jako se teď už těšíme my.
Vy se zatím mějte všichni krásně a užívejte slunečného zimního počasí! Linda.
-352x198.jpg)
