V průběhu minulých dní jsem absolvovala s mými spolupracovnicemi zajímavý seminář. Vyprávěli nám v něm nejen o statistikách porodnosti v ČR za rok 2015, konkrétně potom pro oblast Brno a jiná velká města, která jsou porodními centry. Dále např. četnost provádění císařských řezů, použití epidurální anestezie i porodů nezralých dětí.
Dozvěděla jsem se i jak člověk rozpozná normální křivku při natáčení ozev před porodem a o provádění zevního obratu u polohy koncem pánevním, který je maminkám nabízen. Člověk nahlédl do této problematiky a dovedu si tak pro sebe usoudit, co je pro mě a moje miminko bezpečné. Jestli jsem měla někdy strach z těchto věcí, konkrétně i z provedení tohoto obratu, trošku ze mě opadl. Sice toto ještě řešit nemusím, protože moje miminko teprve roste, ale vše se malými krůčky blíží. Čas hrozně letí.
Zároveň se mi právě 15. týden vryl do paměti, protože jsem poprvé ucítila svoje miminko, jak se v bříšku pohybuje. Bylo to jen malinké šimrání a večer potom i intenzivnější kopání. Najednou jsem měla jistotu, že tam je, hlavně žije a dává mi tím najevo: „Maminko, neměj strach, jsem tady.“
Následující večery jsem poctivě čekala a znovu chtěla zažít onen příjemný pocit, kdy ho cítím. Už se neozvalo. Pevně věřím, že je ještě malinké a ozve se někdy později. Slyšela jsem, že pohyby v tak brzkém týdnu cítí hlavně vícerodičky. Já čekám svoje první miminko, ale vím už teď, že je naše vzájemné pouto velmi silné.
Zítra mě čeká konečně po měsíci návštěva u mojí gynekoložky v 16. týdnu, nemůžu se už dočkat. Příště vám povykládám, jak jsem dopadla a doufám, i zda se máme těšit na holčičku nebo chlapečka. Milovat ho budeme stejně.
Bára právě prožila 16. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?