První „oddělená“ noc

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

V týdnu, kdy spal Vítek u mých rodičů, jsme tam spali ještě jednou, tentokrát spolu (společně začátkem týdne, sám to Vítek zvládl v sobotu), protože Jára jel pracovně do Brna. Ne, že bychom se doma přes noc sami báli, ale proč nevyužít pozvání a navíc mamka chtěla okoukat, jak se večer uklidňujeme a uspáváme.

Ten den jsem Vítka odvezla k našim už ráno, protože pro mě byla sobota studijní a pro Járu pracovní. Už spolu takovou sobotu trávili, takže jsem do školy odjela úplně v klidu, s tím, že s kým jiným než s prarodiči je můj syn v bezpečí a bude o něj postaráno. Ten den jsme byli s Járou pozvaní na oslavu narozenin naší kamarádky Marcely. A protože mě Marcela přemlouvala, ať si zařídím hlídání, abych nemusela v sedm domů, domluvila jsem se rodiči, že si Vítka nechají i přes noc a já si pro něj přijedu v neděli ráno. O tom, jestli ho nechat přes noc ne o samotě, protože u našich mu nic nechybí, ale nechat ho beze mě, jsem pár dní přemýšlela. Ne proto, že bych se bála, že ho naši nezvládnou nebo mu bude něco chybět, to vůbec, ale spíš naopak. Trochu jsem se bála, jak bude probíhat usínání, se kterým někdy bojujeme. Jsou večery, kdy Vítek usíná už u kaše a pak ho jen přenesu do postýlky a on v klidu spí. Ale jsou také večery, kdy jdu za Vítkem několikrát. Vítek se s oblibou postaví v postýlce, chytí se za špricle a „houká“, dokud nepřijdu. Někdy to houkání přejde v brek, ale jakmile se objevím, nahodí Vítek úsměv a jako by to dělal naschvál. Trochu jsem se bála, aby takový večer nenastal u našich. Ale moje mamka perfektně vychovala dvě děti, takže proč by nezvládla jednoho malého rošťáka. Takže jsme se nakonec na všem domluvili a já se za nimi zastavila jen po cestě ze školy domů.

Jak jsem předpokládala, vše bylo tak, jak být mělo, takže jsem odjela domů a těšila se na večer s Járou a kamarády. Od té doby, co se Vítek narodil, byl tohle druhý večer, kdy jsme s Járou někam vyrazili. Prvně jsme všichni společně spali u mých rodičů, a když jsem Vítka uložila ke spánku, jeli jsme s Járou do kina. Film jsme si užili, ale asi jako každá jiná máma, půlkou myšlenek jsem byla u Vítka a přemýšlela, co by kdyby. Na tenhle večer jsem se moc těšila. Zaprvé Marcelu máme moc rádi a za druhé jsem se těšila, a teď se trochu zastydím, na to, jak se napiju dobrého vína, dám si nějakou dobrůtku a užiju si legraci s lidmi, které mám ráda. O Vítka je perfektně postaráno, tak proč si trochu „nevyhodit z kopýtka“. Večer se krásně vyvedl, s Járou jsme společně dorazili domů a krásně se vyspali v kuse až do rána. Ale jak už to tak bývá, ráno jsem se nemohla dočkat a pro Vítka jsem jela hned po rychlé snídani. Všechny tři jsem našla společně v pokoji, kde mamka s Vítkem pózovala mému taťkovi a ten je jako profesionál fotil. Prý musí být památka na první noc a ráno bez mámy.

Vše proběhlo bez problémů, a když jsem jela společně s Vítkem domů autem, kde na nás čekal Jára, přemýšlela jsem o tom, jak báječné mám rodiče a jak jsem nesmírně šťastná, že je já i Vítek máme tak nablízku.

Všechny další dny včetně plavání, probíhaly, tak jak máme ve zvyku. Od rána máme úsměv na tváři, většinu času tráví Vítek na nohou a intervaly spánku v kočárku se začínají zkracovat. Takže se teď celkem pravidelně stává, že poslední půl hodinku procházek zvedám kočárek do takové polohy, ze které Vítek vidí všude kolem. Mám velkou radost z toho, jak je zvídavý a jak rád komunikuje s okolím.

Ještě s jednou maličkostí se Vám musím za Vítka pochlubit. Za poslední měsíc a kousek se stává, že Vítek spí celou noc v kuse a na noční mléko se neprobudí. O „odstavení“ od nočního krmení jsem četla několik článků, i odbornou knížku od jedné německé lékařky. Už jednou jsem to podle návodu z knížky zkoušela, ale po týdnu jsem přestala, protože se Vítek v noci budil pláčem a evidentně měl hlad, takže jsem toho nechala a k nočnímu mléku jsme se opět vrátili. Pak se ale stalo to, že se Vítek prostě sám od sebe nevzbudil. Kamarádka, která má rok a půl starou holčičku mi říkala, že její malá se také odstavila sama, a to tak, že se prostě přestala probouzet. U nás to zřejmě bude stejné. Někdy se Vítek nevzbudí, někdy ano. Když ano, mléko udělám a malou láhev mu dám. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat. V odborné knížce jsem se dočetla, že vstávání na noční krmení ve věku od 6 měsíců se neděje proto, že by mělo miminko hlad, ale proto, že už si tak trochu zvyklo. Stačí dát dítěti napít třeba teplý čaj, chviličku pochovat a pak uložit zpět do postýlky. I nám se to takhle někdy podaří. Někdy tak a někdy jinak. Zatím to nijak neřeším, protože jak se zdá, blížíme se k tomu, že bude Vítek spinkat celou noc.

Hezké dny a spoustu radosti přejí

Vítek a Gábina