První nemoc

Tak nás to potkalo, přesněji také semlelo. Jednoho krásného večera, den před canicrossovým závodem, na který jsem se těšila jako sáňky na podzim a který jsem kvůli Sárinčině rýmě platila na poslední chvíli a pro jistotu se na něj přihlásila hned dvakrát, aby na nás náhodou nezapomněli, jsme naměřili teplotu 37,5°C. A teplota, a rostla, a rostla. Tatínek to nejprve sváděl na mojí dvou a půl hodinovou procházku v + 2°C, pak nadával na nefunkční teploměr, kterým jsme si proměřili teplotu všichni, abychom určili, zda hodnoty, které ukazuje, jsou jen nahodilá čísla nebo mají spojitost s teplotou lidského těla. Nicméně Tatínkova korekce na vlastní měření v porovnání s rychloběžkou, kterou vzýval jako modlu a kterou bych nazvala spíše běžkou než rychlo, také značně pokulhávala. Místo závodu jsme se tedy dva dny před Silvestrem vypravili na pohotovost, protože pediatrička stejně ordinovala až po Novém roce. Dívali se na na nás jako na exoty, co tam s jednodenními horečkami děláme, nicméně CRP bylo negativní, infekt tedy byl pravděpodobně virového původu a nás paní doktorka ujistila, že do dvou až tří dní horečky ustoupí. Procházky venku nám nezatrhla, čímž její diagnóza v Tatínkových očích ztratila zcela na důvěryhodnosti, protože i pro zdravé dítě je přece nebezpečné chodit v zimě ven, to dělají jen blázni (a já).

Jen co Sárince horečka pominula, přesídlila se na mě. Vešla plíživě, ale další tři dny mě teploty stoupající k 39°C neopustily. Přišel čas podat Paralen. Sáhnu do lékárničky, zkontroluji datum…a zjistím, že je více než rok prošlý. Tímto začal hon za Paralenem o Silvestra po celých Libčicích. Mnozí sousedé a známí byli pryč, ti, kteří zůstali, buď Paralen neměli nebo měl ta nejlepší léta také za sebou. Narazili jsme i na nabídku homeopatik, kterou jsme s díky odmítli, a nakonec jsme ulovili Ibuprofen. Názor na užití Ibuprofenu během kojení se různí. Tatínkovi ale magistra v lékárně, kam si zavolal pro radu, užití brufenu při kojení nedoporučila, a tak Tatínek vyhodnotil její znalosti za lepší než znalosti lékaře, který Ibuprofen kojící matce předepsal. Raději jsem proto nechala delší časový rozestup. Nicméně teplota klesla a mě se udělalo dobře. Začala jsem vše vidět optimisticky, i ten Paralen jsme nakonec asi v šest večer sehnali, a svět se zase začínal točit správným směrem. Do noci, kdy na oslavu příchodu Nového roku teplota zase začala útočit na 39°C a já zobla Paralen s vidinou stejné pohody, jaká se dostavila po užití Ibuprofenu. Chyba lávky. Bylo mi stejně blbě a vstávání k dceři třikrát za noc v propoceném pyžamu a chystání umělého mléka, aby ode mě nepřijímala zbytečně paracetamol, bylo vyčerpávající.

Uvědomila jsem se tak, že ať mi bude sebevíc špatně, minimálně následujících 15 let si to můžu nechat akorát tak pro sebe a o zahrabání se do deky s horkým čajem a knihou nebo filmem si budu moci akorát nechat zdát.

Tak Vám všem přeji do nového roku hlavně to zdraví 😊