Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Zrádná viróza
Jsem naštvaná. Na sebe. Na Systém. Na podzim. Na bacilonosiče, kteří se klidně prochází po ulicích a prskají kolem sebe. Anit už (s týdenní zdravou pauzou) měsíc bojuje s bacily. Já tři týdny v kuse. Jediný odolný článek naší rodiny je Tom.
Očkováním oslabená Anitčina imunita podlehla kolemjdoucímu bacilu na začátku druhého listopadového týdne. A od té doby střídavě smrkáme. Kašleme. Na sebe. Na svět. Takové to: chvilku pořádná rýma, párkrát zakašlání, pak trochu lepší a zase zpět k nudlím. Teploty nikde. Obě se nás snažím kurýrovat přírodními způsoby a Anitku i homeopatiky, i když musím přiznat, že už jsem v nouzi sáhla i po něčem z lékárny.
Nejhorší na tom všem vlastně byla ta „nenemocnost“ celé nemoci. Bez teplot a výraznějších symptomů jsme si obě své stavy jen prodlužovaly, protože jsme prostě nevydržely v posteli. Nevydržely jsme ani doma. A tak kromě dvou dlouuuhých dnů, kdy jsem už vážně málem nevěděla, co za hry pořád vymýšlet, jsme chodily aspoň na procházky a o víkendu jsme byli u našich na Moravě. A když se mi zdálo, že už jsme fit, vyrazily jsme i do herny. A tam? Všechny děti vypadaly totožně: zelená nudle u nosu, kokrhavý kašel. Nic pro naše sotva uzdravené organismy.
Bude to tak už pořád? Podzim a koncentrace nemocných lidí. Faktory, které zaútočí a často i zvítězí? Jak přírodně posílit organismus? Co děláte pro obranyschopnost vašich dětí vy? Budu ráda za vaše tipy.
Čerti, čerti… a ti další
Na Mikuláše už Anit soplila jen minimálně, takže jsme se vydali na podvečerní procházku. Na lov Mikulášů. Pro tuto formu strávení svátku jsme se rozhodli proto, že v Praze nemáme žádné známé, kteří „chodí“. Cizí nadpřirozené bytosti se nám domů zvát zatím nechtělo. Navíc náš postoj k celé této tradici je lehce nevyhraněný.
Potkali jsme dvě skupinky vždy ve stejném složení: Mikuláš, anděl a dva čerti. Jakmile Anit uviděla čerty, schovala hlavu do Tomova kabátu. Ani nedutala. Neobměkčil ji ani usměvavý anděl nabízející bonbon. Kdykoliv jsme pak vyslovili slovo „čert“, Anit vehementně vrtěla hlavou a nespokojeně mručela.
S Tomem jsme se podivovali tomu, proč se Anit čerta bojí. Nikdy jsme ji čertem nestrašili. Je to snad nějaký archetyp uložený v kolektivním nevědomí? Nebo se zkrátka bála černě namalovaného člověka s podivnými rohy? Jak celou situaci vnímala? Na slovo čert každopádně po setkání reagovala negativně. A řada rodičů z podobných momentů těží – poslušnost svých ratolestí pak staví vedle strašáka – čerta, ježibaby nebo čehokoliv, čeho se jejich dítko leklo. „Když mě nebudeš poslouchat, odnese tě čert do pekla.“
Tohle my ale dělat nebudeme. Nepotřebujeme takovouto berličku. Chceme mít s Anit zdravý vztah založený na fungujících dohodách. Ne na zastrašování. Na druhou stranu, trochu „bání se“ určitě do dětského světa fantazie patří. Takže nechceme Anit obírat o vysněné nadpřirozené bytosti, ani nijak narušovat její vyfantazírovaný svět hodných a zlých pohádkových postav. Ani jedny ale nebudeme využívat v jakýkoliv prospěch. A asi jí i brzo řekneme pravdu. O Mikuláši, o Vánocích. I když to je téma nejspíš ještě minimálně za rok, za dva. Kdy se chystáte říct dětem PRAVDU vy?
Vánoceeeee
Tolik k úvaze o Mikuláši. A další aktuální téma: Vánoce. Jako každý rok, i letos jsme jako správní blázniví vánoční optimisté koupili stromek už první týden v prosinci. Nejen koupili. My jsme ho i ozdobili! Ano, u nás už svítí a hrají a voní Vánoce. Nenechte si adventní čas zkazit přeplněnými obchoďáky, nerudnými řidiči nebo nepříjemným počasím. My prožíváme koncem roku vždy nejhektičtější období. Naštěstí jsme se naučili tu intenzitu předvánočního bytí vyvážit stejně intenzivní radostí z různých předvánočních maličkostí. A teď – s Anit – je ještě znásobená. Vidět, jak Anitka věší baňky, radostně ukazuje na světélkující řetěz a podřepává (to je momentálně její taneční styl) v rytmu koled, to je prostě NEJVÍC.
Tak zatial. Vaše vánočně naladěná V.
