Ke konci 3 měsíce jsem začala špinit. Zmocnila se mě bezmocnost a strach. Čekáme první miminko a můj věk je na hraně, aby tomu již bylo. Neuměla jsem si představit, že bych o miminko přišla. Pak strach, zda bych vůbec mohla mít další. Okamžitě jsme jeli bez váhání na pohotovost. Tam mně provedli vaginální ultrazvuk. V jednom článku byl popisován až příliš děsivě, přitom o nic nejde. Je to takový teleskopický kolík, na který se nasadí kondom, zavedou jej do pochvy a pozorují plod. Není to bolestivé, ani nepříjemné. Dle mého názoru a pocitů je více nepříjemné klasické gynekologické vyšetření. Po celkové prohlídce mi sdělili, že je plod v pořádku, ale nevěděli příčinu, proč jsem špinila. Nechali mě pro jistotu, svou i mou, 14 dní doma a nasadili léky na udržení těhotenství.
Být doma znamenalo nahlásit dobu, kdy budu využívat povolené šesti hodinové vycházky. V jiný čas jít ven je nemožné. Zkrátka klasická neschopenka. Co mně však přijde absurdní je nastavit takový režim i ženě na rizikovém těhotenství (nemluvím o sobě, ale přemítám tak obecně). Žena na rizikovém těhotenství by měla mít možnost trávit svůj den tak, aby byla v co největší psychické pohodě. Mohla chodit cvičit, ven, na masáže, za známými, rodinou … Zkrátka, by měla mít možnost naložit s časem ku svému prospěchu, a ne být domácím vězněm.
Hned po skončení neschopenky jsem jela na plánovanou dovolenou. Byla naplánována již půl roku dopředu, ještě v době, kdy jsem nebyla těhotná. A kam, že to bylo? Na Moravu do vinařské oblasti. Konkrétně se jednalo o obec Bořetice, která se nachází mezi Velkými Pavlovicemi a Kobylím. Jelo se na týden, brali jsme i kola s tím, že budeme jezdit po cyklostezkách mezi vinicemi. V době, kdy jsem již věděla, že jsem těhotná, jsem zvažovala, zda jet či ne. Nakonec zvítězila touha projíždět se na kole krásnou krajinou. Jenže po mé nenadálé zdravotní situaci mně pan doktor jízdu na kole nedoporučil. Kladla jsem si otázku, co na této dovolené vlastně budu dělat? Pít nemůžu, jezdit na kole nemůžu… Přeci jen jsem jela a bylo to moc prima. Ostatní až tak moc nepopíjeli, neboť chtěli být fit na vyjížďky na kole. Ve finále jezdili jen krátké trasy, v případě delší trasy jsem dělala doprovodné vozidlo. Zbyla i spousta času na výlety do blízkého okolí – zámek Mikulov, hrobka Dietrichsteinů v Mikulově, zámek a minaret v Lednicko-valtickém areálu, muzeum Věstonické venuše v Dolních Věstonicích. Měli jsme hezké počasí, tak se jezdilo koupat na přehradu Nové Mlýny – ta je obrovská, vypadá to tam jako u moře, navštěvovali jsme také průzračný lom v Mikulově.
Můj zdravotní stav je v této chvíli v pořádku. Vše dobře dopadlo, nyní jsem již na konci čtvrtého měsíce. Dokonce mi již nezpůsobuje jídlo takové problémy a dostávám chuť k jídlu. Nadměrná přecitlivělost na veškeré pachy se pomalu vytratila.
