Proběhla druhá návštěva dětské lékařky

PAVLÍNINO TĚHOTENSTVÍ Během tohoto týdne jsme se rozmýšleli, zda máme dát Klárce jen základní povinné očkování nebo i rozšířené nepovinné očkování. Nad tímto tématem jsem se nikdy předtím nezamýšlela, nebylo také proč. Je to rozporuplná otázka. Na jednu stranu je fajn chránit své děťátko a prevence je přeci důležitá. Nahrávalo by to tedy jasně pro nepovinné očkování. Na druhou stranu je dětský organizmus ještě stále ve vývinu, je velice citlivý a choulostivý a nemusí na vakcinaci dobře reagovat. Údajně některé děti si z očkování nesou následky v podobě autismu či postižení. Navíc nepovinné očkování není 100% a je možné, že dítě danou nemoc mít bude tak jako tak. Obvolávala jsem známé, kteří mají malé děti, jak se rozhodli a jak to tak bývá, je to různé. Někdo nepovinné očkování dával a jiný ne. Nakonec jsme se s manželem rozhodli jen pro povinné očkování.

V tomto týdnu jela Klárka po 9 dnech opět k dětské lékařce. Jízda autem pro ni naštěstí není žádný problém. Celou cestu prospí. Vlastně se jí to líbí. Když stojíme na semaforech, tak začne pobrekávat. Jakmile se rozjedeme, je opět klid. Zřejmě to bude výletnice.

U paní doktorky proběhlo klasické vyšetření – vážení (přibrala 200 g), měření hlavičky a kontrola, jak umí „pást koníky“. Paní doktorce jsme oznámili naše rozhodnutí ohledně očkování, tedy že nepovinné dávat nebudeme. Říkala, že ani jedna volba není špatná či dobrá, že ať bychom se rozhodli jakkoliv, je to v pořádku. 😮

Co se týká přírůstku váhy, netvářila se ani nadšeně, ani zklamaně. Podotkla jen: „No, no“. Z toho vyplývá, že by to mohlo být lepší. U zvedání hlavičky na bříšku to už bylo horší. To nás paní doktorka nepochválila a řekla, že budeme muset častěji procvičovat „pasení koníků“. Je prý potřeba až šestkrát za den.

Ptala jsem se paní doktorky, zda Klárce předepíše vitamin „D“, že jsem se dočetla v různých článcích i v manuálu o péči o miminko, který nám na poslední návštěvě sama dala, že by to od 14. dne měla miminka užívat. Paní doktorka se zděsila a vyčetla nám, jak je možné, že už to dávno neužívá. Měla to prý brát od 10. dne života. Odvětila jsem, že se o ničem takovém nezmiňovala a navíc, že jsme neobdrželi žádný recept na tento vitamin. Na to odvětila, že to předepisuje na první prohlídce automaticky, že to není možné, že by na to zapomněla. Podsouvala nám, že jsme recept dostat museli. Zřejmě si myslela, že jsme ho někde zašantročili nebo že jsme jej ztratili. To však není pravda. Zřejmě to paní doktorka píše s takovou automatičností, až na to holt jednou zapomněla. Celkově pak byla dost odměřená a arogantní.

Když jsem jí sdělovala, že Klárce dáváme kapky Espumizan na zmírnění bolestí spojených s prdíky, odvětila, že nám minule doporučovala Probiotika. V životě jsem o ničem takovém neslyšela. Jsem typ člověka, že si zjišťuje informace o něčem, o čem neví. Což by byl zrovna tento případ. Mám takové podezření, zda si nás s někým paní doktorka nespletla.

Ještě se vrátila se k „pasení koníčků“, že nám říkala, že to máme dělat šestkrát denně a že to jsme zanedbali. No nic doufám, že jen měla špatnou náladu a příště již bude vlídnější. Protože pokud ne, tak se s ní budeme muset rozloučit a najít si novou paní doktorku, která bude k rodičům milejší, ochotnější a bude jim s trpělivostí zodpovídat všetečné dotazy a vyvracet zbytečné obavy.

Ihned z prohlídky jsem zamířila do lékárny s vypsaným receptem koupit vitamin „D“, který budeme dávat do neděle po dvou kapkách a od pondělí správně již jen po jedné kapičce. Vše bude v pořádku. :o)