Pro peníze jsou i lékaři schopni udělat cokoliv

Paní doktorka si libovala, jak se Klárka „spravila“ – držení hlavičky, zpevněné svaly. Odvětila jsem, že jsem si to také myslela, ale že lékařka z oddělení poruchy hybného vývoje byla opačného názoru.

Když jsem doktorce vylíčila, že má Klárka údajně ochablé krční a zádové svaly, že je stále do písmene C, tak se nestačila divit. Uvedla, že to v oddělení poruchy hybného vývoje přehánějí, a že si nemyslí, že by byla Klárka ochablá nebo v čemkoliv ve vývoji pozadu a v poloze na zádech je již také srovnaná (nezdálo se jí, že by byla stále ještě lehce do písmene „C“ – tzv. rohlíku). Kdyby prý měla všechny své takto zdatné pacienty posílat na Vojtovu metodu, museli by to podstupovat téměř všichni. Říkala, že dle jejího uvážení již cvičit Vojtovku nemusíme a když slyšela, že nová fyzioterapeutka inkasovala za úvodní půlhodinu 400 Kč a další by měly být po 250 Kč, byla stejného názoru jako naše původní fyzioterapeutka i můj táta, a to, že jde jen o vydělávání peněz. Že jim není hanba vydělávat na miminkách i za cenu, že pláčou.

Paní doktorka nám dovolila chodit na kojenecké plavání. Jupííí. Moc jsem se na to těšila. Klárce jsem slibovala, že budeme chodit do bazénu ještě, když byla v bříšku. To bylo bohužel ze zdravotních důvodů zamítnuto. Slibovala jsem, že jí to vynahradím po narození. Nejdříve to vypadalo bledě, poněvadž se do kojeneckého kurzu nabírají miminka od šestého měsíce. Klárce bude šest měsíců 1. června a to již žádné kurzy neotevírají. Všechny organizace provozující tuto aktivitu fungují jako škola, tedy červenec a srpen mají prázdniny. Tím, že bude Klárce 6 měsíců až v červnu, neměla bych ji kam zapsat (v červnu již dobíhají květnové kurzy). Na další zářijové termíny se mně nechtělo čekat.

Poslední dobou však trávíme více času u manželových rodičů. Máme totiž ve stejném městě dům, který předěláváme, tak na něm manžel po práci postupně maká. V nedalekém městě provozují kojenecké plavání. Ovšem i zde bylo obsazeno a další možnost nástupu až od září. Na konci dubna jsem se tam byla podívat a ptala se, zda je jedno místo pro nás volné. Ačkoliv nebylo, vzali si na mě kontakt, aby mně v případě otevření dalšího kurzu dali vědět. Uvažovali o navýšení o jeden další kurz, neboť měli velkou poptávku. Zhruba za tři dny se ozvali, že opravdu otevřeli nový kurz, zda budeme s Klárkou docházet. Jenže to bylo den po návštěvě nové fyzioterapeutky, která nám plavání rozhodně nedoporučovala.

S těžkým srdcem jsem nabídku odmítla. Za další dva dny, po návštěvě dětské lékařky, která plavání povolila, ba ho i doporučila, jsem volala, že kurz navštěvovat přeci jen chceme. Stále bylo volno, tak jsme začali.

Asi si mysleli, že jsem trochu divná, když nejdříve hrozně chci, pak nechci a posléze opět chci. Nu což, hlavně že to klaplo. Již jsme byli třikrát a je to moc bezva. Klárce se to líbí, plácá do vody, kope nožičkama a snaží se napít vody. Klárka je na kurzu nejmladší (je jí pět měsíců a kousek), zato nejodvážnější. Ničeho se nebojí. Zřejmě je to tím, že je, jak říkala paní doktorka, flegmatik. Instruktorka ukazuje cviky na ní – má jistotu, že nebude plakat. Už jsem jí pořídila nové mimi plavečky. Růžové s volánky. Jsou vážně roztomilé.

Jak jsem zmiňovala, že se paní doktorce nelíbilo, že se Klárka netočí na bok (nyní již ano), tak šestiměsíční chlapeček na plavání se stále ještě na bok netočí a nikdo ho kvůli tomu na cvičení Vojtovy metody neposílal. To jen tak závěrem, co jsou lékaři schopni pro peníze dělat.