Připravujeme se na porod

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Tento týden jsem navštívila hned několik „odbornic“ a kamarádek, co se porodům věnují. Od jedné jsem se dozvěděla snad uplně všechno. Vzala to jako přednášku a vylíčila mi, jak to všechno bude probíhat, co se bude dít, jak to chodí u nich v porodnici a tak podobně.

Už když jsem za ní jela, jsem věděla dopředu, že její práce je jejím koníčkem a že porodnictvím prostě žije. Byla skvělá, dokázala mě uklidnit a přesvědčit o tom, že porod mě prostě bolet nebude! 😀 Dobře, bude bolet, ale bude to bolest, která stojí za to.

Jelikož jsem za ní musela vážit cestu až do Olomouce, návštěvu jsem zrovna využila a spojila ji s prohlídkou vánočních trhů. Byly nádherné a plné lidí a jelikož pořád jím, přecpala jsem se bramborákem, na který jsem měla neskutečnou chuť už asi 3 dny a jako sladkou tečku jsem do sebe nacpala ovoce s čokoládou. Prostě té čokoládové fontáně nešlo odolat a malé si to stejně vyžádalo (na někoho to svést musím). Taky mě pak za odměnu večer čekali poslíčci. Už jsem je zmiňovala v minulém článku, že se dostavují, nevím teda, jestli není ještě brzy, ale jsou docela nepříjemné a někdy dost bolestivé, ale pořád jde jen o poslíčky. Aktivně jsem tedy raději začala balit tašku do porodnice.

Nevím, jestli jenom já jsem takový blázen, že už v 35. týdnu jsem skoro nachystaná rodit, ale jistota je jistota a nikdy nikdo neví, kdy to přijde. Zjistila jsem aspoň, že mi nic nechybí a trošku jsem se uklidnila. I Honza začal být víc ostražitý, když uviděl, že teda začíná jít asi do tuhého. Někdy chudák vypadá, že trpí se mnou, někdy, že dokonce snad trpí za mě.

Při úklidu teď pomáhá vždycky, jak může, já nic nesmím, všechno chce dělat sám, ale nakonec se vždycky domluvíme a stejně uklízíme raději oba. Dokonce začal vyvařovat, aby malé prej krásně rostlo (jak kdyby do teď nerostlo), a já díky tomu mám už 12 kg nahoře. Prej je normální nabrat cca 12 -15 kg, já teda doufám, že pro mě bude těch max. 15 kg hraničních, víc už bych asi neunesla.

Tento týden jsme v rámci psychických příprav stihli navštívit i porodnici. Budoucí tatínek se odhodlal jít se mnou a připravit se dopředu na to, jak to v porodnici aspoň vypadá. Kamarádka měla noční a tak nás provedla po porodních boxech a měli jsme štěstí, že zrovna žádná rodička v žádném nebyla. Honza sice na začátku tvrdil, že on počká při porodu raději na chodbě u kávovaru, ale vypadal pak klidnější, když zjistil, že v boxe to vypadá spíš jako v pokoji než ve filmech ukazují. Ale nebyla bych to já, kdybych si netrhla ostudu už na začátku.

Na porodní patro jsme došli z uplně jiné strany, než je normální příjem, tedy ze strany sálů na císařský řez. Všichni na nás hleděli, protože odtud vozí jen pacientky k zákroku. Při prohlídce jsme natrefili i na milého pana doktora. Vědeckým okem mě přejel od hlavy až k patě, zeptal se mě, kolik měřím a aniž by znal odpověď, zkonstatoval, že porodní boxy ani prohlížet nemusím, jelikož já tam určitě rodit nebudu. A tak potvrdil, že díky mé maličkosti, stejně půjdu asi na císaře a Honza opravdu bude čekat u kávovaru na okamžik, kdy mu předají malé stvoření.

Týden jsem zakončila těhotenskýma masážema. Bože jak já jsem se těšila až si odpočinu a uvolním se. Opravdu doporučuju nastávajícím maminkám, jestli mají možnost, tak určitě vyzkoušet. Mně masáže pomohly jak k uvolnění, tak od bolesti zad a nohou a příjemně mě vždycky naladily. A u babičky nás pak čekala narozeninová kačena se zelím, dobrota!

Vendy je v 35. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?