Posledně jsem tu řešila cvičení podle Vojtovy metody. Stále pokračujeme, i když jsme kvůli vleklému nachlazení postupně všech členů rodiny (Filípek měl rýmu dokonce dvakrát) prakticky měsíc necvičili. A ejhle, přesně v té pauze se Filípek naučil sám otáčet na bříško. Od té doby je cvičení mnohem větší makačka – hlavně pro mámu, protože Filípek se umí dost efektivně bránit a klást odpor, takže dostat ho do potřebné polohy a chvíli ho v ní udržet už začíná být náročné i pro naši zkušenou fyzioterapeutku.
A upřímně, podobně jako uvedla bývalá Těhulka LIVE! Katka v komentáři k mému předchozímu článku, ani já to s „vojtovkou“ nijak extrémně nepřeháním. Filip je očividně mírně napřed, pokud jde o motorický vývoj, nemám tedy snahu ho ještě urychlovat. Cvičení Vojtovou metodou beru jako prostředek, jak mírně korigovat drobné odchylky od ideálního způsobu držení těla, ale nechci jím urychlovat motorický vývoj. Takže cvičíme tak jednou denně, někdy ani to ne.
Navíc jsem si všimla, že jak se Filípek snaží různě posouvat vpřed a měnit pozice v postýlce, bezděky kolikrát sám udělá přesně to, k čemu ho cvičením nutím – třeba v poloze na bříšku protáhne šíji, čelíčko si opře o matraci, opírá se ručkama, a nohama se snaží zabírat jako při lezení. Už se mu vážně daří přitáhnout si kolínka pod zadeček a skoro plnohodnotně klečet. Ještě pár týdnů a regulérně poleze. Samozřejmě ještě pořád zaklání hlavu častěji, než by mi bylo milé, ale sama vidím zlepšení. Naše paní doktorka při poslední kontrole ve 4 měsících taky konstatovala, že vidí výraznou změnu k lepšímu. V dubnu nás čeká opět kontrola u neuroložky, která nás sleduje, jsem tedy zvědavá také na její zhodnocení situace.
Za pár dní bude Filípkovi už pět měsíců! Je stále plně kojený, nic jiného, než mateřské mléko zatím neochutnal – pokud se tedy nepodařilo Honzíkovi v nestřeženém okamžiku něco Filípkovi podstrčit. 😀 Každopádně už se dostáváme do věku, kdy stojí za to zamyslet se nad příkrmy. S Honzíkem jsme na radu naší pediatričky začali nabízením kaše na noc těsně před dosažením 5 měsíců, protože jak pomalu přibíral, chtěla jsem zkusit, zda ho kaše zasytí a přibírání se tím zlepší. Nezlepšilo se to, ale nakonec (po roce věku) to dohnal sám a bez dokrmu umělým mlékem. První mrkvičku ochutnal Honzík na MDŽ, tedy zhruba v pěti a půl měsících. Filípek je trochu robustnější, takže obavy z pomalého přibírání nejsou na místě. A tak přemýšlím, čím a především kdy vlastně začít.
Názorů, kdy začínat s příkrmy, v jaké formě, množství a kterými druhy zeleniny, je plný internet; co maminkovský web, to jiná doporučení. Pediatři se také v názorech dost liší, a člověku z toho všeho může snadno jít hlava kolem. Světová zdravotnická organizace a Laktační liga doporučují výlučné kojení do 6 měsíců a s kojením pokračovat s postupným zaváděním příkrmů až do dvou let věku i déle. Na druhou stranu se však hovoří o tzv. imunologickém oknu mezi 4 a 6 měsíci věku, kdy je údajně snížené riziko vzniku potravinových alergií, pokud dítě dané potraviny ochutná. Zejména lepek je prý vhodné zařadit už před šestým měsícem – a nečekat s tím až po 8. měsíci, jak bylo doporučováno ještě poměrně nedávno. Tyto přístupy si ale vzájemně natolik odporují, že opravdu není jednoduché se v tom zorientovat.
Další velké téma kolem příkrmů: skleničky vs. vlastní vaření. Kupovat hotové skleničky je jednoduché, pohodlné, rychlé. Domnívám se, že je možné také věřit deklarovaným výživovým hodnotám a složení (bez přidaných solí nebo cukrů, pouze čistá zelenina, většina složek bio atd.). Ovšem, je to dosti drahé. Vaření z čerstvé zeleniny je určitě pracnější. Otázka nákladů se asi řeší trochu hůře – závisí mimo jiné i na ročním období (vlastní zdroje vs. nakupovat čerstvé suroviny – a ne vždy máte jistotu, že zelenina nebo ovoce s označením bio pochází skutečně z ekologického zemědělství), a také na vaší chuti a časových možnostech. Za Honzíka se začínalo mrkvičkou (neznám snad nikoho, kdo by v té době jako první zeleninu použil něco jiného než vařenou mrkev), trendem dnešní doby se zdá být cuketa (je prý méně alergizující), dýně, pastiňák, batáty. Dnešní trh nabízí jak sezónní druhy typické pro střední Evropu, tak exotické plodiny nebo celoročně takové druhy ovoce a zeleniny, které u nás rostou jen v létě. I ohledně výběru konkrétních druhů zeleniny a ovoce je tedy možné sáhodlouze diskutovat.
Snažím se postupovat intuitivně a ze všech doporučení a rad si vybírat ty, které tak nějak souzní s mým cítěním. Pro prvotní ochutnávku jsem koupila pár skleniček jednodruhové zeleniny (karotka, dýně, brokolice). Ovoce u nás přijde na řadu o něco později. Až bude jasné, jestli Filípkovi šmakuje, budeme vařit z čerstvých surovin – přednostně z těch, které jsou u nás běžné, exotické druhy zařadíme až později. Zkusím koupit nějakou baby-bedýnku, namíchanou speciálně pro přípravu příkrmů pro nejmenší. A těším se na mražení pidiporciček do tvořítek na led a do malých kalíšků (osvědčily se mi nádobky se šroubovacími víčky Avent). Do vaření a přípravy papání pro Filípka určitě zapojím i velkého bráchu Honzíka. Osvědčil se jako skvělý kuchtík a pekař při pečení ovocných koláčů pro tatínka a kváskového chleba pro celou naši rodinu. A baví ho to tolik, že na pískovišti místo plácání báboviček sype písek do ošatky (=sítko), dává ho kynout a pak peče chlebík. 😀
No a co dělá vlastně v názvu článku ten superhrdina? Určitě už vám napověděla fotka – je sezóna karnevalů a tak samozřejmě nemůžeme být pozadu a „vymetáme“ karnevaly na vesnici u prarodičů a u tety. No, a protože moji kluci jsou prostě úžasní, úplní superhrdinové, byly masky nasnadě. A nebyla bych to já, kdybych došla do obchodu koupit hotové kostýmy a ty jim jednoduše jen oblékla. Musela jsem aspoň něco vyrobit sama, vlastnoručně. Stálo mě to pár večerů s háčkem, jedno moje a jedno manželovo tričko, a chvilku u šicího stroje… Tak co jim říkáte?
Užijte si karnevaly i první jarní sluneční paprsky 😉
Jarka a její superhrdinové Honzík a Filípek
