Příjemně rušný týden
KLUB TĚHULEK! LINDA Ahoj všem opět po týdnu. Nevím jak vy, ale já mám za sebou poměrně rušný týden. Nebylo dne, kdybychom neměli něco naplánovaného a tak není divu, že ten týden utekl jako voda. Navíc jsme se (s velkou pravděpodobností) dozvěděli pohlaví miminka a opět jsem byla ujištěna, že v mém těhotenství je vše v pořádku.
Většina týdne se nesla v duchu návštěv a vycházek, ke kterým pomalu se lepšící slunečné počasí přímo vybízelo. Myslím, že mám za tento týden nachozeno snad více než za celou zimu. Provětrala jsem dvě kamarádky s dětmi, sestru a jedny z prarodičů. Jedna z kamarádek mi dokonce přivezla na půjčení svoje oblečení pro miminko do 6ti měsíců, což byla jediná část výbavičky, u které jsem si říkala, že by bylo fajn ji trochu doplnit. Nakonec jsem s těmi oblečky byla tak akční, že jsem i veškeré oblečení po Maxovi vyndala a roztřídila dle velikostí.
To nejmenší jsem si už nechala připravené v komodě. Zjistila jsem, že obecně oblečků pro malé dítě máme opravdu obludné množství. Skoro zvažuji, že do okolí vyhlásím embargo na nákup jakéhokoli dalšího oblečení. Jenom skoro… Respektive po tom, co tu obludnou hromadu viděl manžel, mám minimálně já stoprocentně zákaz cokoli dalšího nakupovat.
V úterý se konalo moje první těhotenské focení. Za sebou jsem nějaká focení různého druhu už měla, takže jsem relativně věděla, co mám čekat. Zkušenost to byla i tak suprová. Všechny dámy ve studiu, se kterými jsem přišla během těch pár hodin do kontaktu, byly velice příjemné a snad se nám všem i hezky pracovalo. U čeho jsem se ale musela občas smát, bylo u náhledů na vyfocené fotografie. Jak totiž to mé bříško v pátém měsíci není nijak zvlášť veliké či klenuté, ale přesto tam je, připadala jsem si na náhledech ve fotoaparátu spíš hrozně „vyžraně“, než těhotně. Ale to je spíš „vadou“ objektu, rozhodně ne fotografa. 🙂 Konečný výsledek jsem ještě samozřejmě neviděla, ale už kvůli té pohodě při focení a díky prostředí, ve kterém se fotilo, budou ty fotky určitě super.
Ve středu byl takový den ultrazvuků. Stalo se totiž to, že ultrazvuk z nemocnice mi přesunuli na stejný den jako vyšetření a ultrazvuk, co jsem měla absolvovat u svého lékaře. Moc jsem se těšila. Dvakrát v jednom dni zase uvidím svoje miminko a navíc bude konečně možnost zjistit i jeho pohlaví. Já jsem na to samozřejmě byla hrozně natěšená, ale musím také říct, že kdybych měla dostat pětikorunu za každý dotaz na pohlaví miminka položený za posledních čtrnáct dní, nemusela bych se vzrušovat výší svého příjmu na rodičovské dovolené. I okolí se zajímalo, což je fajn.
Já sama jsem byla zvědavá, jestli se ti dva doktoři shodnou – pakliže by šlo o holčičku, nemusí být to určení až tak jednoznačné. Nicméně při dopočítání veškerých pozorovatelných kostí, orgánů a končetin (vše ve správném množství i velikostech, díkybohu), se oba dva doktoři shodli na tom, že bychom měli čekat… HOLČIČKU! Nebudu lhát, že už z té první kontroly u lékaře jsem se culila jak idiot. Ale myslím, že bych se culila i tak. Bylo prostě fajn, posunout se zase o kus dál. Najednou už nemluvíme o „tom“, ale o „něm“ či o „ní“. Není to samozřejmě jisté, u kluka by to bylo jednoznačnější, ale zase bylo to od dvou na sobě nezávislých lidí, tak snad.
Jinak jsem v polovině těhotenství a cítím se výborně. Přijde mi, že rašení těhotenského pupíku se na chvilku pozastavilo, což je dobře, protože pak půjde o skoky geometrickou řadou. Ani se nenaděju a budu moct zase nosit na břiše půllitr. Poslední dobou se i více vyspím, protože i Max má v noci stabilnější spaní. Doufám, že tím, že to sem napíšu, to nezakřiknu.
Příští týden bude už o něco klidnější. Čeká mě informativní sezení s porodní asistentkou a půjdu také po dlouhé době na ples. Jsem moc zvědavá, jestli se ještě vejdu do nějakých slušných šatů. Dosud jsem neměla odvahu to jít vyzkoušet.
Mějte se fajn, Linda.
-352x198.jpg)
