Předporodní kurz a glukometr

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Nad předporodním kurzem přemýšlím v podstatě od té doby, co jsem se zaregistrovala k porodu do nemocnice Motol. Už tehdy jsem zjišťovala, zda nemocnice nějaké kurzy, či prohlídky sálů organizuje. Našla jsem, že nemocnice jako taková, kurzy nepořádá, ale má na svých stránkách odkaz na jednu nestátní organizaci, která je pro ně pořádá. Nyní jsem tedy oživila své poznatky a začala tuto věc řešit s manželem.

Pro mne je samozřejmostí, že takový předporodní kurz chci absolvovat. Celkově k mé povaze patří, že se potřebuji na to, co mne čeká, nějak připravit. Vím, že stejně nebudu připravená na to, jaké to bude, ale alespoň budu vědět, že jsem se snažila sehnat co nejvíce informací a snad budu pak klidnější. 🙂 To však stejně prověří až samotný porod a hlavně příchod našeho miminka a sžívání se s ním.

Dnes si třeba vůbec neumím představit, že již za pár týdnů tu bude s námi. Vůbec nevím, jak ho budu držet a jak přebalovat. Už teď se děsím toho, jak bude křehký. Ale právě proto si myslím, že mne kurz alespoň na některé věci připraví. Zbytek snad přijde sám. 🙂 Manžel se mnou v podstatě souhlasil, a slíbil, že na kurz půjde se mnou, za což mu jsem moc vděčná, protože vím, že to pro něj nebude jednoduché. 🙂 Termín máme již zajištěný na 25.3., tak jsem vážně zvědavá. Určitě budu referovat.

Ve středu jsem byla poprvé (a bohužel ne naposled) na diabetologii. Nejprve se mne ujaly sestřičky, které si mne zapsaly, a začaly vysvětlovat, co mne čeká. Sestra mi změřila tlak a upozornila mne, že teď to bude trochu bolet a asi třikrát mne píchla do prstu. Zeptala jsem se, jestli to bylo celé a ona, že vlastně ano. V tu chvíli jsem se začala smát, a říkám sestře, že to vážně nebylo tak zlé, vzhledem k tomu, že za pár týdnů mne čeká něco trochu bolestivějšího, porod. Sestra se také usmála a pochválila mne, že to beru správně. 🙂 Změřila mi glukometrem okamžitý cukr a z prstu nabrala i krev do maličké zkumavky na další testování dlouhodobého cukru. Poté mne usadili v čekárně, kde jsem čekala, až mne zavolá doktor.

Doktor byl celkem v pohodě, hned na začátku mne ubezpečil, ať jsem v klidu a rozhodně se nijak nestresuji, což bylo milé. Vysvětlil mi, co to znamená gestační diabetes a proč vzniká. Jediné, co mám prozatím omezit, jsou cukry. Dostala jsem tabulku, do které si budu zapisovat naměřené hodnoty z glukometru, který mi dají sestry a naučí mne s ním zacházet. Měřit se mám každý den ráno a pak obden průběžně celý den, vždy hodinu po jídle. No a za 14 dní zas na kontrolu. Poté jsem se vrátila zpět k sestrám, které mi glukometr zapůjčily a vysvětlily mi, jak se s ním zachází. Od teď je to můj nový kámoš. 🙂 Hned večer jsem glukometr vytáhla a zkusila se prvně změřit, abych ráno věděla co a jak. Musím konstatovat, že to nic nebylo, a s odstupem času musím říci, že mě to vlastně docela baví. 🙂 Jen tedy kdyby ty hodnoty byly vždy v limitu, ale už se to lepší. 🙂

Další věcí, kterou je zapotřebí pomalu vyřešit, je sehnat lékaře pro našeho nového člena rodiny. Vzhledem k tomu, že v našem okolí neznám nikoho s dětmi, nemůžu se spolehnout na něčí doporučení. Takže jsem si na internetu zjistila všechny lékaře v našem okolí a hledala na ně recenze. No a vypadá to, že jsem nakonec byla úspěšná. Mnou vybraná lékařka má dobré recenze, má i webové stránky, na kterých jsou celkem hezké fotky čekárny a ordinace, ale co je nejdůležitější, lékařka je v blízkém okolí, kam se dá dojít i s kočárem v pohodě pěšky. Což mi přijde opravdu důležité, vzhledem k tomu, že jediné pojízdné auto, které momentálně vlastníme, nyní využívá manžel, aby se dostal každý den do práce mimo Prahu.

V sobotu jsme si s manželem naplánovali cestu do Pardubic, kde jsme se chtěli podívat do největší prodejny kočárků Gesslein, který jsme si vybrali. Kočárek, jako takový, nám již předvedli v Praze, ale chtěli jsme vidět, jaké mají barvy ve skutečnosti a v této prodejně jich mají vystaveno opravdu hodně. V obchodě byli dva prodavači a asi deset lidí, evidentně jsme tento nápad neměli jen my. 🙂 Prodejnu jsme prošmejdili a narazili i na pár kočárků druhé značky tohoto výrobce. Manžel mne upozornil na jeden design kočárku, který ho zaujal. Při pohledu na něj mi bylo jasné, co ho zaujalo. Barva kočárku je modrá jako džíny, tedy denim s jemnými stříbrnými ornamenty. V tu chvíli asi bylo rozhodnuto, co nás zaujalo a co se nám líbí. Pak jsme již dumali jen nad tím, co je a není třeba koupit ke kočárku. Zda je potřeba i fusak, či pevná přední kolečka, přendávali jsme korbičky, srovnávali barvy atd. V prodejně jsme nakonec strávili víc jak hodinu.

Nasbírali opět materiály, i s cenovou kalkulací kočárku, a vyrazili k domovu. Za odměnu jsme se stavili na oběd v jedné pizzerii, kde jsme si dali výborný vývar a moc dobrou pizzu. Celkově byl ten den vlastně příjemný. Teď už jen počkat na příchod výplaty a domluvit se, co vše je třeba. V týdnu již musíme kočárek opravdu objednat, aby nám přišel dřív, než porodím. 🙂 Ještě, že už máme doma autosedačku, mimčo tak máme alespoň jak dopravit domů, kdyby náhodou, ale to se snad nestane. 🙂

Loučím se s vámi a zase příští týden. Mějte se fajn, Ivča

Ivča právě prožívá 28. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?