Foto z ateliéru Fotopromě.cz
Vše se to semlelo následovně:
Ve středu mě lékař poslal na kontrolní ultrazvuk, kde bylo zjištěno, že malý v bříšku za posledních 14 dní moc nevyrostl (necelých 200 g) a i vzhledem ke změřeným hraničním průtokům bylo nakonec rozhodnuto, že ve čtvrtek začneme s indukcí. Na jednu stranu jsem měla hroznou radost a na druhou stranu jsem si začala uvědomovat, že jde do tuhého. 🙂
První čtvrtku tabletky na vyvolání jsem dostala ve čtvrtek ráno a k mému zklamání se nic nedělo, na monitoru vše naprosto v klidu, nález stále stejný, kontrakce žádné. O půl dvanácté se paní doktorka rozhodla pokus zopakovat a zavedla další čtvrtku. Ta už mě tedy pěkně rozdráždila. Pro jistotu jsem po zavedení zůstala ležet na vyšetřovně a v podstatě okamžitě nastoupily kontrakce. Zpočátku sice nepravidelně, ale dost často, cca každé 2-3 minuty. Pak mě čekal oběd, na který jsem tedy neměla ani pomyšlení, ale přesto jsem se přemohla a něco snědla. Kontrakce se zpravidelnily na každé 2 minuty, ale projevovaly se „jen“ bolestí v podbřišku a v kříži. Ukázal je i monitor, při kterém však Pepíček spal. Bylo to neuvěřitelné – maminka měla kontrakce každé 2 minuty a miminko si vyspávalo.
Lékařům se toto však nelíbilo, a tak jsem kolem 16. hodiny vyrazila v doprovodu sestřičky na porodní sál. Čekala jsem, že mě vezme alespoň na sedačce, ale musela jsem jít pěšky. Cesta o patro níže byla pro mě nekonečná, ale sestřička mě pochválila, že jsme to zvládly jen na tři kontrakce. 🙂
Myslela jsem, že mě dají na tzv. čekatelský pokoj, protože moje kontrakce ještě prý nebyly takové, jaké by být měly, ale k mému velkému překvapení mě porodní asistentka vzala rovnou na porodní pokoj. Řekla mi, že mě tam z oddělení poslali kvůli kontinuální alespoň hodinové monitoraci. Přišel čas zavolat manžela, aby vyrazil.
Monitorovali mě do 17:30 se závěrem, že je vše naprosto v pořádku, ale můj nález neodpovídá tomu, že bych měla v nejbližší době porodit, tak že mě prý dají na ten čekatelský pokoj a píchnou mi nějakou injekci na zklidnění děložní činnosti. Já jsem už před sebou viděla katastrofický scénář toho, že se zastaví kontrakce a druhý den budu trpět znovu od začátku a taky jsem začala řešit, co s manželem, který je na cestě k porodu až z Hradce. Porodní asistentka dokonce vymyslela, že by mě tedy nechali na tom boxu a snažila se najít nejlepší řešení celé té zapeklité situace. Cítila se totiž provinile, protože to byla ona, kdo mi při příjmu řekl, ať už manžela zavolám.
Nakonec se celá situace vyřešila sama. Po odpojení od monitoru jsem se po dlouhém přemlouvání odebrala do sprchy a po půl hodině takto příjemně strávené, když jsem lezla zpět na lůžko, mi praskla voda. To bylo asi 18:30. Najednou všechno nabralo rychlý spád a ani ne 2 hodiny poté byl Pepíček na světě. Manžel to taky krásně stihnul, dorazil krátce před 19. hodinou. Ale já měla spoustu starostí sama se sebou, takže jsem jeho přítomnost tak moc nevnímala, podporoval mě však hezky.
Musím se ještě přiznat, že jsem se rozhodla nechat si píchnout epidurál. Váhala jsem, ale když jsem měla pocit, že už snad větší bolest nevydržím, nechala jsem si zavolat anesteziologa. Paní doktorce se však nějak nedařilo a než svou práci dokončila, přišla na řadu již vypuzovací fáze, takže jsem si téměř žádnou úlevu od bolesti neužila. I když vlastně ano, až následně. Až do pátečního rána mě nic nebolelo. 🙂
A teď ještě pár slov k Pepíčkovi. Hned po porodu byl hospitalizován na JIP Dětského kardiocentra a ode dneška (pondělí) již má za sebou operaci zúžené aorty, kterou zvládl dobře. Ještě je sice napojený na dýchací přístroj, ale snad se už zítra budeme moci opět k sobě tulit. Během uplynulých 3 dní, které jsem s ním mohla při návštěvách strávit, jsem ho mohla i přebalovat a krmit a dokonce se i přisál k prsu, takže kojení je na dobré cestě. Snad mu to půjde tak hezky a i za pár dní, až nám bude kojení opět umožněno.
Ještě bych chtěla poděkovat celému mému porodnímu týmu, pan doktor i porodní asistentka byli naprosto skvělí.
Krásné dny všem přeje Vaše již maminka Denisa