Pozor, kouše!

MIMI LIVE! NIKOLKA Někdy si říkám, jestli máme doma štěňátko nebo miminko. Naše Niky má sice zatím jen dva zoubky, ale pokousat dokáže slušně. Samozřejmě jako každé mláďátko kouše hlavně maminku. Dokáže hryznout tak, že mám otisk jejích zoubků i pár dní.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Minulý týden jsme tatínkovi dopřály zaslouženou dovolenou a odjely s Niky k prarodičům. Jeden den jsme vyrazily do zoo. Když jsem viděla zvířátka a jejich mláďátka, říkala jsem si, že v lidském světě to není o moc jiné. Třeba máma surikata si v klidu panáčkovala a najednou přiskotačilo mláďátko, jakoby zakleklo, vystrčilo zadeček a začalo papat mlíčko. Za chvíli přiběhlo druhé. Na chvilku se vždycky malé surikatky odtáhly, pár vteřin se hašteřili mezi sebou a pak se zase daly do jídla. Přesně jako naše mláďátko. Úplně mi přišlo, že máma surikata obrací oči v sloup. 🙂

Bílí tygříci zase lezli po mámě jak po hromadě polštářů a nenechali ji chvíli na pokoji. Prostě je to asi všude podobné, a to nejen v rodinách v říši lidí, ale i v té zvířecí. Ze zoo byla jinak Niky úplně unešená. Zvířátka, děti, vláček, prostě hromada nových podnětů. Kámen úrazu byl spánek. Uspat desetiměsíční dračici v zoo se zdálo skoro nemožné. Kňourala a fňukala, že chce spát, jenže se tak urputně bránila spánku, že kdyby mohla, nacpe si mezi víčka sirky.

Až po dvou hodinách vrzání, bědování a očomňourání se nám ji podařilo udrncat v kočárku. Musela jsem ji připoutat i přes ramínka, aby zůstala ležet. Dala si svou obvyklou půlhodinku a zase čumákovala, co kde lítá, kočka naše zvědavá. 🙂

Stále kojím a asi dlouho budu

Stejně jako malé surikaty i Niky miluje mlíčko a kojení. Jenže když u toho začala opravdu kousat a bylo znát, že je to z nudy, chtěla jsem s kojením přestat. Pokaždé jsem trnula, kdy mě zase hryzne. „Ne, ne, ne,“ ani vysvětlování nezabíralo. Tak jsem jí jednou, když mě zase kousla, prostě mlíčko nedala. Schovala jsem prsa a nechala ji chvilku se rozčilovat. Asi jsem se trefila do doby, kdy nebylo kojení zahnání nudy, ale kdy měla opravdu hlad. Takže od té doby při kojení nekouše.

Čtěte také:

Možná by se ale umělou výživou vyřešilo spaní. Stále se budí po dvou hodinách i častěji. Jenže když mléko mám a nedělá to ani jedné nějaké velké problémy (kromě nevyspání), tak to asi do roka vydržím. Ráda bych vydržela ještě déle, do samoodstavení, ale když vidím, jak je na tom závislá, bojím se, aby to nebylo v šesti letech. 🙂 Ale teda na odstavování se netěším.

Kojení je fajn a dají se tím vyřešit i různé bolístky, neklid, mírná bolest zoubků a tak. Léto asi ještě zvládneme. Nikča moc nechce pít z různých učících hrnečků, takže dostat do ní vodu je umění. Savičku od hrnečku vždycky okouše, sosne trochu vody a vyplivne to. A je jedno, jestli je to voda nebo čaj. Sladké nápoje zatím nedostává, teda vlastně nic, co obsahuje přidaný cukr. Nevím, co bych s ní jinak dělala. Je to akční dračice i bez cukru. Navíc mi to přijde zbytečné, cpát do ní různé sušenky, když si vystačíme s křupkami z kukuřice. Na cukr má ještě času dost.