Pouťové radovánky
KLUB TĚHULEK! VENDY Tak nějak zapomínám na to, že jsem vlastně těhotná. Tento týden se sice dostáváme do 16. týdne, ale přijde mi to tak nějak už normální, nic nového se neděje a mně se zdá, že už je to strašně dlouho a že už by mohlo to malé konečně nějak naznačit, že je uvnitř.
Vážně mám pocit, že těhotenství je úplná pohoda. Své kámošky kvasinky jsem díky skvělým lékařským výrobkům zahnala a zbavila se jich, což mě opravdu těší, protože se konečně nemusím bát jít na WC.
Pracovní týden se vleče vždycky strašně pomalu, ale jelikož je to v práci celkem pohoda, nemůžu si stěžovat. Aby taky jo, když už ve dvě hodiny bývám doma a můžu si dělat, co chci. Naplánovali jsme tedy s přítelem, že komplet přestěhujeme obývák, abychom mohli aspoň částečně bydlet normálně. Jelikož horní patro není vůbec pořádně dovybavené, čeká nás toho ještě spousta. A tak jsme obývák přestěhovali a v zápalu vymýšlení, jak by to mohlo u nás vypadat, jsme objednali postel, abychom začali budovat i horní patro. Vážně se těším, až to tam bude hotové. Fasáda se taky začíná rýsovat a na posezení už máme základní trámy! Juchů!
O víkendu u nás byla pouť. Tradiční fotbalový zápas svobodní vs. ženatí, pouťová zábava a kolotoče nesměly chybět. V pátek tedy muži a hoši vyběhli na fotbalové hřiště pohonit si trošku svoje ega. Celý týden se nám bouřky vyhýbaly obloukem, a co čert nechtěl, už po 10 minutách zápasu začaly padat první kapky. Když pak v blízkosti udeřil obrovský blesk, byla první polovina zápasu na chvíli přerušena a všichni se přesunuli do výčepu. Poté, co se přehnala ta nejhorší část bouřky, naběhli muži zpět na hřiště. Během druhého poločasu se vyrovnalo na 2:2 a ukončilo se předčasně, díky další spršce krupek. No aspoň potom v místní hospůdce měli větší tržbu.
V sobotu večer jsme navštívili zábavu, kde jsme všichni vyposlechli místní kapelu, která to tam pořádně rozjela. Pamatuju si, jak jsem minulý rok odcházela a začínalo svítat. No letos jsem díky předčasné únavě opustila místo činu jako popelka před půlnocí. A radši ani nechci vědět, jak to tam vypadalo po mém odchodu.
No a pouťový víkend jsme završili obědem s rodiči, pozvali jsme je na řízek se salátem, poobědové kafíčko se zákuskem, procházkou ke kolotočům a vínkem nakonec. Večer jsme měli službu v bufetu, který pořádali místní hasiči a jelikož jsme se museli prostřídat všichni, byla řada i na nás. Myslím ale, že všechno probíhalo tak nějak v poklidu. Teď sice píšu článek a vedle sebe mám hromádku posmrkaných kapesníčků, na krku uvázaný horký šátek a piju už dneska asi 8. čaj s medem, ale s malým všechno zvládáme a zvládneme přežít i toto. Už by se ale mohl začít projevovat, ať vím, že tam někde uvnitř je.
Vendy je v 15. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?
-352x198.jpg)
