Poslední screening

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Ze začátku jsme byli trochu zaskočeni, protože nás přivítal jiný bílý plášť, než jaký jsme čekali. Jenže paní doktorka, ke které jsme byli objednaní, je také těhotná, a ačkoliv měla ještě pracovat, rozhodla se to prý vzdát a jít raději do PN. Je to sice skvělá zpráva a dobré rozhodnutí, ale dost mě mrzelo, že nás nevyšetřovala zrovna ona. Zastupoval ji pan doktor, u kterého jsme ještě nikdy nebyli, a ještě ke všemu měl za zády asi 1O mediků. Nevím, proč zrovna já mám na ně štěstí skoro vždy a všude, kam jen strčím v nemocnici nos…

Sestřička se nás však zeptala, jestli nám jejich přítomnost nebude vadit. Radost jsem z nich tedy opravdu neměla, navíc když jich bylo tolik, ale na druhou stranu chápu, že se taky musí někdy něco naučit a okouknout v praxi. Takže sledovali naše miminko spolu s námi. Na panu doktorovi bylo vidět, že je v dost velkém časovém presu. Nedivím se, když místo v 7:30 začal ordinovat v 8:45. Samotné vyšetření jsme tak „díky“ tomu zvládli za cca 15 minut. Byl to opravdu fofr, protože na tom předchozím, ve 2O. tt., jsme strávili skoro hodinu. Ale i během této krátké doby zkontroloval opravdu všechno a i to pěkně popisoval přítomným medikům.

Krásně se nám ukázalo i pohlaví miminka, že dokonce i já jsem ho viděla, a potvrdilo se, že se mi v bříšku opravdu ukrývá chlapeček. Do té doby jsem ještě měla pochybnosti. Jsem v tomto směru asi trochu nedůvěřivá. Hlavně když slýchám nebo se dočtu, jak lékaři ujistili rodiče o pohlaví dítěte a po porodu je pak čekalo překvapení v podobě pohlaví opačného. Teď jsem však viděla pindíka mezi nohama našeho drobka na vlastní oči. 🙂

Jak už jsem psala na začátku, všechno se tedy zdá být v pořádku. Tím spadla další veliká část balvanu strachu z mého srdce. Zbyl tam už jen malý kousíček, který odpadne až po porodu, až budu v náručí držet svůj malý zdravý uzlíček. Zapomněla jsem však sdělit, že náš malý pán si tam uvnitř pořád pěkně sedí. Nějak se mu nechce otočit se a degradovat se tím z krále na netopýra. 🙂

Lektorka Pavlína mi na kurzu ukázala nějaké cviky a triky, jak na něj, tak to budu muset zkoušet, protože jen přemlouvání na něj evidentně neplatí. Doufám, že si nakonec dá říct, ale už se připravuji i na možnou variantu, že si to nerozmyslí. Stojím tak před velkým dilematem, a to zda případně rodit přirozeně koncem pánevním nebo radši podstoupit císařský řez.

U nás v Hradci a i v mnou vybrané porodnici v Rychnově přirozené porody koncem pánevním totiž umožňují. Je to velké a pro mě neskutečně těžké rozhodnutí, i když vím, že v tuto chvíli ještě poněkud předčasné. Ale chci být připravená. Chtěla jsem mít porod co nejpřirozenější, ale na druhou stranu mám z porodu koncem pánevním velký strach. Máte s tím prosím některá zkušenosti? Jak jste se rozhodly?

Docela vtipné na tom však také je, že z 10 maminek, které se účastníme kurzu, jsme tam 3, které máme ještě v tomto týdnu děti otočené hlavou vzhůru. A jsme to zrovna my tři, které se spolu scházíme i mimo kurz. Tak se nám ty děti po sobě pěkně opičí. 🙂 Když jsme tuto informaci vyventilovaly na úterní hodině, lektorka Pavlína nad tím dost žasla, protože se prý otočení miminka zadečkem a tím pádem i porod koncem pánevním vyskytuje tak ve 4% případů a my jsme hned tři zrovna v jednom jejím kurzu. 🙂 Můžeme jen doufat, že nakonec ty statistiky nenavýšíme doopravdy.

Denisa

Denisa právě prožila 31. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?