Poslední přípravy na životní změnu

ZDEŇČIN TĚHOTENSKÝ BLOG Ahoj těhulky. Tak už jsem snad konečně zase zdravá. Doufám, že to vydrží déle než minule. Ale přiznám se, že mezi lidi se mi už moc chodit nechce. Snad mi tato hloupá úzkost nezůstane, každopádně 6 týdnů před porodem s průměrnou dobou marodění 1-2 týdny se mi opravdu nechce zažít si to ještě 2-3x, případně být nemocná v době porodu. Ale dost bylo bacilů a nemocí. Teď něco veselejšího!

Mám moc šikovného muže, i když mu to vždy nějakou dobu trvá, než mi svoji šikovnost předvede v reálu (snad se to nebude s délkou soužití zhoršovat). Každopádně na něj mohu tento týden pět jen slova chvály. Dodal totiž našim vratům „život“. Naše vrata dostala motor, srdce, které v nich rozproudilo samostatný pohyb. Už nemusím vystupovat z auta, tahat za těžká vrata, abych je otevřela a zase zavřela, teď už to umí samy. A to mi doopravdy hodně uleví v zimě, až budu s mrňouskem potřebovat někam zajet. Nebudu trpět zimou a mít omrzlé prsty.

Chvála šikovným mužským rukám! Ještě mi zbývá poslední úkol a to – přesvědčit přítele, aby mi vytvořil alespoň provizorní chodníček od vrat i vrátek k domovním dveřím, abych se nemusela s kočárkem brodit bahnem. No a pak už budu zase na nějakou tu dobu spokojená. 😉

Můj muž je však nejen šikovný, je také pozorný. Tentokrát jsem dokonce chvilku zaváhala, nemá-li snad až nadlidské schopnosti, když mi stejně jako Maruška v pohádce „ O 12 měsíčkách“ donesl v říjnu šeřík! Byl bílý a krásně voněl, prostě nádhera!

Asi jsem na něj také hodná, protože hned po odkvetení šeříku už mi zdobí vázičku růžička.

Já jsem toho kvůli svému marodění tento týden moc nestihla. Ale zašla jsem si alespoň ke gynekologovi, který mě již propustil ze své péče a dal doporučení do porodnice. Tam se mám hlásit příští pondělí. Vybrala jsem si jednu paní doktorku, která by se o mne měla starat až do porodu a snad by mohla být přítomna i u porodu samotného.

Já už se tak těším! Mimísek je stále akčnější, kope a kope a občas už je to docela silný úder. Mně naopak sil ubývá. Jako bychom si síly vyměnili. Naštěstí procházky se psem ještě zvládám a dělají mi radost, protože to je snad jediná doba, kdy jdu ven a nejsem zavřená doma zavalená domácími pracemi.

Přeji všem pevné zdraví a pozorné protějšky!
Vaše bloggerka Zdeňka