Poslední dovolená
KLUB TĚHULEK! LINDA Ahoj všem opět po čase. Výjimečně Vám nepíši z domova, ale z dovolené na Šumavě. Je to docela dobrý test toho, jak by teoreticky mohla vypadat péče o dvě malé děti, protože tu jsem s kamarádkou, která má o 7 měsíců mladší holčičku. Nakonec jsme vůči dětem naštěstí v přesile, protože doprovod nám dělá naštěstí i můj manžel.
Už dříve jsem relativně věděla do čeho jdu – tohle jsme spolu absolvovaly již několikrát minulý rok. Nicméně naše děti byly od sebe vývojem mnohem dál, než jsou dnes a byly malé, takže to v mnoha ohledech bylo o něco snažší. S láskou jsme vzpomínaly na minulý rok, kdy stačilo obě naše děti nechat s hračkami na větší hrací dece a nikam nám neutekly. Dnes se to má tak, že obě děti utečou takřka kamkoli, vlezou kamkoli, sní cokoli, však to u batolat mnoho z Vás zná.
Navíc jsme ubytovaní ve třetím patře domu bez výtahu a vynášet v osmém měsíci své nechodící 16ti kilové dítě opravdu není úplně reálné. Takže ačkoli to tak být původně nemělo, společnost nám dělá, jak jsem už výše psala, můj manžel a oběma nám pomáhá. Po pár dnech musím říct, že jsem za to moc ráda. Možná bych to tu zvládala i sama, ale byla by to asi mnohem méně dovolená a byla bych z toho rozhodně víc vyřízená, než jsem teď běžně doma. Manžel i kamarádka se o mě starají dobře, šetří mě a proto většina činností, které mi jsou svěřeny, pro mě nejsou problém. Spokojeně výletíme a užíváme si šumavské přírody.
Jediná věc s čím se potýkám jsou otlačené boky. Jak na chatě, tak tady na Šumavě spím na o něco méně kvalitních matracích, než-li doma. Takže díky dost těžkému středu těla se v noci a ráno pravidelně budím s otlaky na bocích a kyčlích. Na jednu stranu je to nepříjemné, na druhou stranu mi přijde hrozně komické, že svým těžkým bříškem a zadkem můžu počítat každé pero v matraci. Tak to jen tak pro pobavení.
Jinak každý den blíže k porodu už je víc a víc znát. “Souží” mě asi každý běžný neduh fyzického fungování v pokročilém stadiu těhotenství. Více se zadýchávám, to že se pro nic prakticky už neohnu jsem psala minule (úplně největší trest je pro mě tady na dovolené se obouvat, protože lžíce tu není a většinou s sebou beru nějaké věci do kočárku, které chtíc nechtíc musím odložit před obutím na zem a pak je složitě sbírat) a vůbec celkově se mnohem snadněji unavím. Kupodivu jsem také zjistila, že jsem mnohem více citlivá na změny tlaku – první dva dny tady bylo poměrně ošklivo a zataženo, tlak nízký a bylo mi bídně. Takže opět se vracím k tomu, že jsem opravdu moc ráda, když si mě manžel více drží na dohled, šetří mě a pomáhá mi.
Musím se pochlubit, že cestovní mini výbavu do porodnice kdyby něco, tady opravdu mám (ale nehodlám ji použít samozřejmě). Jakmile se vrátím, dá se říct, že začne moje intenzivní příprava na porod. Stále mám doma přichystané formovače bradavek a nastal čas, abych se odhodlala k té pravidelné masáži hráze. Vzhledem k tomu, že správně provedená masáž vážně nemá být příjemná a nebolestivá, jistě si dokážete představit, jak moc se mi do toho chce. Na druhou stranu pokud můžu něco po předchozí zkušenosti udělat proto, aby porod lépe probíhal, udělám to. Dále jsem za poslední týden došla k názoru, že se malé v břiše nelíbí ležení/spaní na boku. I když její výpady nejsou nijak bolestivé a agresivní (zatím), pokaždé když spím nebo ležím dlouho na jedné straně, se mi naše holčička snaží provrtat bokem ven. A vůbec nejvtipnější je, když se zapře do obou boků současně. Holt místa k případné akrobacii evidentně ubývá. Stejně jako ubývá počet pohodlných poloh ke spaní.
Tohle je z první půlky dovolené asi tak vše, držte nám palce, aby nás tu děti, byť v oslabení, neutloukly.
Mějte se fajn, Linda.
-352x198.jpg)
