Porodní asistentka a přípravy na ples

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Jak jsem psala v minulých příspěvcích, po několika týdnech hledání a rozmýšlení jsem se odhodlala na vážno hledat svou porodní asistentku, která by se o mě starala. Z počátku to bylo celkem složité, protože podle jakých kritérií budete někoho takového hledat? Úplně ideální je samozřejmě mít někoho na doporučení. Nicméně vzhledem k tomu, že se dosud nejedná o službu, kterou by využívaly masy rodiček, nikoho takového jsem ve svém okolí nenašla. Navíc pro mě bylo hodně důležité, abych našla někoho, kdo mi bude svým smýšlením a pohledem na dnešní porodnictví tak nějak názorově blízko.

V první řadě mám totiž velkou důvěru a respekt v současnou medicínu a určitě bych se nechtěla vracet zpět do minulosti ani o pár desítek let. Jsem ráda za to, jak to dnes je. Na druhou stranu situace je ale dle mého názoru taková, že zejména v porodnictví není v silách současného zdravotnického personálu se každé rodičce věnovat tak, jak by si přála či zasloužila. Není to určitě chyba zaměstnanců porodnic, ta je spíš v nastavení samotného systému, ale to jsem trochu odbočila.

Dalším důvodem, proč jsem se rozhodla této služby využít, je potřeba mít u sebe u porodu nějakou zkušenou ženu. U prvního porodu to byla moje maminka, ale ta se nám teď postará o prvorozeného synka. Čili, když jsem měla jasno, koho hledám, pustila jsem se do internetového pátrání. Po čase jsem objevila hned podle fotografií a vlastní prezentace na webovkách velmi sympatickou dvojici porodních asistentek, které současně působí i v jedné z pražských porodnic. Neváhala jsem, jednu z nich oslovila a domluvila si schůzku. Než jsem se k čemukoli zavázala, chtěla jsem danou osobu trochu poznat a zjistit, zda-li si padneme do noty.

Když jsem na schůzku jela, byla jsem trochu nervózní, abych nenarazila na nějakou „namachrovanou“ dámu, co na mě bude chrlit všechny možné odbornosti nebo bude mít vystupování typu „všichni porodníci to dělají špatně, jenom já nejlíp“. K mé radosti jsem se dočkala úplného opaku. Potkala jsem se s velmi usměvavou milou paní, která mě napřed vyslechla o tom, co mám s prvním porodem za sebou a jakou mám představu o porodu druhém. Mile mě překvapila tím, že nijak nehodnotila průběh předchozího porodu a naopak vyjádřila určitý respekt k tomu, jak celá situace byla nakonec řešena. U mého druhého porodu mi vysvětlila jaké jsou možnosti spolupráce, jejich výhody a případné nevýhody. Pak už byl hovor méně formální a bavily jsme se dál celkově k tématu.

Z celého setkání jsem měla velice příjemný pocit, že jsem narazila na osobu velmi empatickou a příjemnou a mně postojem k některých otázkám velmi blízkou. Čili mám svou porodní asistentku a mám z toho velkou radost!

Druhou takovou větší událostí uplynulého týdne byl retro ples, kam jsem šla s kolegy. Na plesy sice obecně nijak často nechodím, ale na tento jsem byla vzhledem k tématu velmi zvědavá a své kolegy jsem už neviděla delší dobu. A vůbec si myslím, že každá máma na rodičovské uvítá možnost jít někam ven mezi lidi. Z hlediska mého současného těhotenství byla možná nejhumornější samotná zkouška mnou zvolené garderoby. Jediné, co mám doma trochu retro, je několik šatů ve stylu 40.-.50. let. Jedny jsou z doby, kdy jsem měla o tři konfekční velikosti více a dvoje jsou naopak ve velikosti, která mi byla akorát před těhotenstvím. Začala jsem optimisticky těmi menšími šaty. Hned ty první jsou s širokým a hlubokým výstřihem a šlo o ty více obepnutější. Což o to, i když už mám ten pupek pěkný, zapla jsem je. Ale neviděla jsem nikdy nic víc tak nepatřičného, jako těhotnou nacpanou do šatů áčkového střihu s vyvalenými ňadry z výstřihu.

Zkusila jsem si tedy ty větší. Ty tak výrazný střih nemají a jsou spíše splývavé. Ovšem přes nabraná těhotenská kila jsem v tom vypadala jak v noční košili, kterou mi někdo zpíchnul z puntíkatého pytle. Lehce zoufalá jsem zkusila ty druhé menší. Ty jsou takové cudné, ke krku, jsou volnější a pružné. A ty mi tedy byly poměrně slušně. Pas tak akorát, sukně trochu poodhalovala bříško, ale šlo to. Celkem jsem si oddechla, že mám vůbec v čem jít. Jinak ples celkově byl moc fajn, byl takový komorní, ale téměř všichni byli v maskách a bylo zajímavé pozorovat, co se na dané téma dá všechno vymyslet.

Mé těhotenství se i dál veze na druho-trimestriální vlně, kdy obvykle všem nastávajícím maminkám je jednoduše fajn a nic moc je netíží. Stejné je tomu i u mě. Bohužel se povezu už jen měsíc a jinak musím říct, že si postupně zakážu lézt na váhu. Z tohoto hlediska to začíná být poměrně dramatičtější, i když si myslím, že se fakt docela krotím. Trochu se bojím pomyslet, kde se to číslo zastaví v úplném závěru, ale na druhou stranu je toto přibírání alespoň (většinou) z dobrého důvodu.

Loučím se s vámi a zase za týden, Linda.

Linda právě prožívá 22. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?