Nyní vám popíšu, jak to vše probíhalo od nasazení kapaček (doporučuji přečíst předchozí článek s názvem „Nečekaný porod„). Ačkoliv jsem byla již na 4-5 cm otevřená, kontrakce stále nepřicházely ani po 6ti hodinách (to znamená, že jsem neměla stále žádné bolesti). Paní doktorka proto navrhla nasadit kapačky s hormonem oxitocin, který by měl stahy vyvolat. Bez kontrakcí totiž rodit nelze, to by bylo příliš vysilující a neefektivní.
Po nasazení kapaček spadlo pár kapek a miminko dostalo hypertonus (začalo se dusit). Okamžitě kapačky vypnuli, nasadili mně kyslíkovou masku a říkali, ať zhluboka dýchám, že je to v tu chvíli opravdu důležité. Miminko se vrátilo do normálního stavu. Uff, to mi spadl kámen ze srdce. Ovšem jsem poplakávala, poněvadž jsem se opravdu moc bála, aby bylo v pořádku.
Paní doktorka se tázala, zda jsem psychicky na porod připravená, že si tím není zcela jistá. Ptala se, zda přeci jen nechci raději císařský řez, když jsem takto rozhozená. Odpověděla jsem, že na porod připravená jsem, že se nebojím, že mě jen velice vyděsilo, když ozvuky miminka kolabovaly.
Čekali jsme tedy, zda přijdou kontrakce. Ano, zhruba do půl hodiny se dostavily. Poprvé za celé těhotenství jsem pocítila nějakou bolest. Těžko usoudit, zda ta bolest byla velká či malá. Bolelo to, ano, ale dalo se to vydržet. To, co jsem slýchávala od známých, znělo děsivě. Některé mají z porodu a bolestí tak nepříjemný zážitek, že již dalšího potomka nechtějí. Já měla štěstí, že bolesti trvaly jen 2 hodiny, zřejmě i díky té krátké době, to nebylo nic tak hrozného. Nabízeli mně léky na utišení bolestí, ale já nechtěla, nepřipadalo mně, že by byly zapotřebí. Pak jsem si ulehla na lůžko, dala nohy nahoru a začala tlačit. Z pravé strany jsem měla manžela, z levé strany sestru – oba jsem pevně tiskla, když jsem zrovna tlačila. Z předporodních kurzů jsem věděla, že se má tlačit do břicha a ne do hlavy. I jsem si to nacvičovala, ale v tu chvíli, kdy jsem měla tlačit mně to moc nešlo. Tlačila jsem spíše do hlavy. Potom mě sestra položila dlaň na břicho a říkala, ať se snažím tlačit proti její ruce. To mně opravdu pomáhalo a šlo to lépe. Soustředila jsem se na její dlaň a tlačila směrem k ní. Manžel mně pomáhal při tlačení dávat hlavu k hrudi a otíral mě vlhkým hadříkem.
Tím, že se jednalo o porod koncem pánevním, měla jsem tam celkem asi osm lidí (doktorky – gynekoložky i dětské, sestry – gynekoložky i dětské). V pohotovosti byli někde vedle i anesteziologové, kdyby náhodou došlo ke komplikacím a muselo se nakonec přistoupit k císařskému řezu. Pamatuji si, jak paní doktorka říkala, že musím tlačit ve chvíli, kdy přijdou kontrakce, ať se zbytečně nevysiluji tlačením bez kontrakcí. Vybavuji si, jak říkala, že již vidí zadeček, ať tlačím, že mně to jde velice dobře. Připadalo mně, že to říká stále, že vidí zadeček, ale nic dalšího, že se neděje. Po chvíli mně dala u vchodu do pochvy injekci a nastříhla mě. Zase jsem tlačila, a ptala se, kdy už to bude. Při dalším tlačení říkala paní doktorka: „Ještě jednou a už to bude“. Moc jsem tomu nevěřila a říkala si, že se jedná jen o povzbuzující větu. Byla jsem přesvědčená, že už tlačit nebudu, že počkám na další kontrakci. Otevřela jsem však oči, abych se přesvědčila, že už to opravdu bude. Ano, viděla jsem že stačí jen zatlačit a hlavička bude venku. Vzala jsem ještě pár sil a zatlačila. Sestra mně pomohla tím, že zatlačila na mé břicho. Hlavička vyklouzla ven, při tomto posledním momentu jsem měla oči stále otevřené. Bylo to úžasné vidět, jak to miminko vylezlo ven.
Na předporodním kurzu říkali, ať nečekáme, že nám dají na hruď krásné čisté miminko, které není fialové, rudé, nemá šišatou hlavu, není od krve či mázku jako tomu bývá ve filmech. Je to neuvěřitelné, ale Klárka nebyla ani od krve, ani od mázku, měla krásnou růžovou barvu a hlavu bez deformace. Opravdu ji neotírali, ani nemyli a byla čisťounká.
Ještě další dva dny jsem měla krásný sen o tom, jak rodím. Pro mě to byl krásný zážitek. Celkově trval porod od 16:00 do 18:53. Samotné tlačení trvalo cca půl hodiny. Měla jsem opravdu štěstí na rychlý a „bezbolestný“ porod. Klárce jsem několikrát děkovala, že to vše zvládla tak rychle, bez komplikací a doprovodu bolestí. Přeji i vám ostatním maminkám, tak krásný porod!
