Pořádné kopance
KLUB TĚHULEK! LINDA Ahoj všem čtenářkám! Další týden je fuč a já mám pocit, jako by se moje těhotenství překlenulo do úplně jiné podoby. Dosud jsem měla dojem, že se stále nic extra neděje, dítě je poměrně v klidu a vůbec jsem skoro zapomněla, že jsem těhotná. A teď je najednou všechno jinak.
V první řadě jsem řešila pohyby. Jakési malé škrundání v břiše jsem cítila už více než před měsícem. Týdny plynuly a dál se to nijak zvlášť neměnilo, nenásobilo. Když jsem byla těhotná s Maxem, pohyby jsem pro změnu nevnímala docela dlouho, ale v podstatě od počátku byly snadno rozeznatelné a i na velikost miminka dost intenzivní – pamatuji, že první výrazný pohyb proběhl na poradě v práci a byl tak silný, že jsem vytřeštila oči. Tenkrát Max evidentně s něčím nesouhlasil. Teď to bylo v podstatě naopak. Začínala jsem mít i trochu obavy, jestli je všechno v pořádku. Jako by na to chtěla odpovědět malá v břiše, když jednou v noci začala doslova tancovat tak moc náruživě, že jsem z toho nemohla dobré dvě hodiny usnout.
Tak hurá, dítě o sobě dalo vědět, asi je vše jak má být. Teď bude určitě zase ticho po pěšině. A ono ne. Tak jak to obvykle u miminek bývá, malá se hlásí pokaždé, co jsem já aspoň trochu v klidu. A v noci nejraději samozřejmě. Koneckonců proč ne, má tam ještě hodně místa a bude ho ubývat, tak proč toho nevyužít. I pro mě je to ještě fajn, i když musím přiznat, že ta náhlá změna mě prostě překvapila.
No a protože jsem začínala cítit pohyby i na pohmat na břiše, zeptala jsem se manžela, jestli to nechce zkusit taky. Zatím to vypadá, že stejně jako prvně něco ucítí, až když ty pohyby budou patrné i vizuálně. Abyste to chápali, manžel vlastně celý život dělá rukama. Dříve jako koníček, dnes jako zaměstnání a postupně v těch rukách díky tomu přestává mít jemný cit. S Maxem jsme čekali dobré dva měsíce, než začal něco málo cítit i on, až mi to přišlo vtipné. Nebo spíš něco ve stylu “to přece není možný, aby TOHLE necítil!” Tak jsem zvědavá jak to bude tentokrát.
Postupně se také snažím do “břišních” záležitostí zasvětit i Maxe. Zatím zvládáme dělat “malá, malá” na bříško a konečně se odnaučil kopat všude okolo nohama, když se ho snažím přebalovat. Možná konečně zabralo, jak mu pořád říkám, že mu to ségra vytmaví, až tu bude.
Jinak došlo i k mnoha jiným fyzickým změnám. Chodit denně 6 kilometrů po střídavém terénu s kočárkem, který váží i s nákladem přes 30 kilo, začíná být trochu fuška. Nechci se toho vzdát ani si slevovat, z veškerých možných pohybových aktivit mám chůzi nejraději a i Maxe to začíná hlavně poslední dobou fakt bavit. Dál mi přijde, že mám docela oteklé nohy, opět mě začaly svědět žíly a přijde mi, že břicho mám už hrozně vyklenuté, jako bych byla tak o dva měsíce napřed. Na váhu už raději nestoupám a bojím se té u doktora, která je mnohem zlejší než ta moje (váží víc). Zatím ale běžně přes den zvládám vše co potřebuji a chci a zdravotně jsem v pořádku a to je nejdůležitější. Zkrátka a dobře, začíná trochu přituhovat. Ale může přituhnout jak chce, hlavně když se malé dobře daří.
Mějte se krásně, Linda.
-352x198.jpg)
