Poradna s povidlovým koláčkem

 Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Dvě hodiny strávené v poradně ale utekly jako voda – naštěstí za účasti adoptované babičky. (Abych to vysvětlila, babička Zlata je moje bývalá skorotchýně – maminka mého expřítele. Stále se vídáme a stále si máme co říci. Více, než s mojí současnou tchýní a s její současnou skorosnachou… ale tak to bývá.) Hlídala Adámka během mé přítomnosti v ordinaci a vůbec byla ohromně fantastická, jak se mu věnovala a udělala si na nás čas. Ono přijet kvůli nám z Prahy do Kladna, to hned tak někdo neudělá! Adam se s ní vůbec nebál a ani se nestyděl – no proč by také ano, když ji vidí docela často. A tak není co se divit, když jí říká babi a chová se k ní velmi hezky.

Poradna jinak proběhla naprosto standardně, efička je v pořádku, já mám na gram shodně jako před týdnem, jen jsem ještě neměla výsledek GBS stěru, který nesmí být starší než cca 5 týdnů před porodem. Mladá lékařka mi řekla, že příště, což je za týden, mě objedná o hodinu později, kdy bude přítomen starší lékař a bude rozhodnuto – po poradě se mnou a provedeném ultrazvuku (kvůli určení velikosti miminka) – zda budeme postupovat sekcí nebo zkusíme přirozený porod.

Ještě nemám veškeré vstupní informace, ale právě před pár hodinami přišel výsledek GBS stěru, který je k mému překvapení negativní. Díky tomu přemýšlím, že bych si zkusila zopakovat svou nenaplněnou touhu rodit přirozeně do vody. Kvůli přítomnosti streptokoka jsem minule do vany nemohla, tak třeba teď by mi to mohlo vyjít. Nepostupující porod byl dost pravděpodobně kvůli tomu, že Adámek měl 52 cm a 4 kg přesně, uvidíme tedy, jak veliká bude efička. Možná také bude rozhodující, že rodím po necelých dvou letech, ale to by snad na sešité části mě nemělo mít vliv, protože do teď se nikde nic neukazovalo jako pochroumané. Uvidíme, ale od chvíle, co vím výsledek stěru, jsem docela pro, zkusit tentokrát porod přirozený, pokud nebude nikdy vyloženě proti, a porod do vody, ten mne láká velice – ve vodě se totiž umím bezvadně uvolnit…

Po návštěvě poradny jsme vyprovodili babičku na cestu zpět do Prahy a vyrazili na nákupy. Adámek měl slíbené kšandičky podle svého výběru. Padají mu totiž všechny kalhoty. Musí mít kalhoty už delší, protože hodně jezdí na motorce a obecně nemám ráda, když se posadí, aby mu vylezly katě až nad ponožky, a v pase bývají gumy takové volnější, tak potom na prolézačkách nebo při chůzi vypadá jako moderní chlapec v pubertě, neb mu lezou trenýrky ven. Mně ale vadí jeho téměř holá zádíčka. Takhle bude mít pokoj. Vybral si krásné modré šle, hezky zamával na paní prodavačku, řekl u toho i pápápá a tím si ji nadosmrti získal a šli jsme do cukrárny s dětským koutkem. Autobus nám jel až za hodinu a čtvrt. Oba jsme si to užili. Já si dala tři kopečky zmrzliny slazené stévií s 65 % ovoce a Adam si vyhrál v koutku s chlapečkem. Ani se mu nechtělo domů.

Čas ale utekl jako voda a měla jsem co dělat, abych jej naložila do kočárku a odjela. Naštěstí zabral úplatek kornoutku od zmrzliny. Pinďa na to nevypadal, ale sotva jsme nastoupili do autobusu, zalomil to a spal až domů. Kornoutek nekornoutek.

U domu mě však rozladili sousedé. Myslela jsem, že Adámka z kočárku přendám do postele a bude dál spinkat, ovšem to se těžko mohlo povést, protože sousedé právě ve chvíli, kdy jsem jej vyndávala z kočárku a potřebovala nejvíce klidu, nastartovali svůj malý traktůrek – sekačku – a za jeho řevu se jali před svým plotem těsně sousedícím s okny naší ložnice sekat trávu. Vydrželo jim to až do cca 14:45. Už poněkolikáté je podle nich nejlepší čas na sekání tímto traktůrkem doba těsně po obědě, nejlépe do svačiny. No chápu je, když je krásně a jejich vnoučatům bydlícím hned vedle je asi 12 let, tak proč ne, že? Budu za nimi muset zajít a požádat je, zda by sekání zejména tímto zařízením nemohli odložit na dobu dopolední, popřípadě nejlépe více odpolední. Mají to posekané totiž za cca 45 minut, ale bohužel to bývá přesně těch 45 minut kritických a Adam pak spí sotva 20 minut odpoledne, večer jde spát strašně brzy (protože usíná u večeře) a pak je cca po půl šesté ráno další den vyspaný a vzhůru. Navíc já pak nemám na nic klid, neodpočinu si a ještě ho zbytek dne krotím, protože je nepříjemný a naprosto uondaný, takže neuvěřitelně protivný. Normální sekačku ale zvládá v pohodě. Jen tohle je zkrátka šílený kravál a nepomáhá, ani když zavřu okno. Určitě to pochopí.

Další, co se nám jasně povedlo je včerejší přestěhování nábytku v ložnici. Přesunuli jsme Adámkovu postel vedle naší manželské – z Jiřího strany. Včera jsme tak spali první den a osvědčilo se to. Adam se nemusí v noci stěhovat k nám, jak dosud vyžadoval. Jeho spinkání o samotě na druhé straně ložnice vždy zhatily zoubky. Jakmile mu nebylo úplně nejlépe, v noci se probudil, posadil a nataženým prstíkem ukazoval k nám. Musela jsem se pak přesunout já do jeho postele, abych se vyspala beze strachu z kopání do bříška. Spaní už je pro mne těžké i tak. Bříško se přelévá ze strany na stranu, ležení na zádech je nepříjemné kvůli mravenčení v nohách i rukách, ke kterému u mne v této poloze dochází a navíc jestliže pak vstávám, bříško si nějak nechce zvyknout a strašně „táhne“ k zemi, než se to trošku rozchodí.

Uvidíme tedy, jak to bude další noci, já pevně doufám, že se Adam naučí spinkat ve své posteli a bude přelézat k nám nebo mezi nás jen sporadicky. Zatím bylo vidět, že se mu to líbilo. Ráno po odchodu Jiřího do práce se jen přesunul blíž ke mně, opřel se o mne zádíčky a ještě na dvacet minut zavřel oči. Kéž by to bylo tak snadné i dál.

Přesunutí všech postelí vedle sebe má jen jedno úskalí – za současných mých proporcí se nevejdu do mezery mezi Adamovou skříňkou na oblečení a jeho postel – tedy, když vyvinu veškeré úsilí a opatrně se snažím, tak to nakonec jde, ale na komfortní procházení to není. Ale až shodím bříško, bude to cajk. Do té doby přemýšlím, že ještě přemluvím manžulu, aby mi maličko hýbnul s nočním stolkem a udělal tam mezeru o kousek větší – stačí pidi kousek… (ale asi pak neotevřu šuplíky u nočního stolku, takhle, jak to je, je to na centimetr přesně…).

Na tento týden mám ještě pár předsevzetí – vyprat věci do postýlky po efičku, vyprášit matraci, povléct a přikrýt, aby se nezaprášila a zabalit věci do porodnice. Také musím vyměnit teplé peřiny za letní a dát konečně sítě proti hmyzu do oken. Začíná přeci teplé období…

Užívejte si teplých dní,

Zuzana

Zuzana právě prožila 34. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?