Pořád v jednom kole. Doma se neohřejeme

Říkala jsem si, že i když budou oba doma, tak něco udělám. Malovala jsem si, že dračici manžel vezme na hřiště a já se do všeho pustím. Jenže….. My prostě mám toulavé boty. A v rámci halo akce, kdy jsme ještě ráno nevěděli, kde budeme večer, jsme vyrazili na hory. Takže místo úklidu, balení a místo teplého víkendu, vichr z hor.

Je super, že Nikolka je už na naše akční cesty zvyklá. V pohodě si sbalí kufřík a čeká, co zase maminka s tatínkem vymysleli. Naše akční cesty spíš testují moje schopnosti sbalit během hodiny do hotelu na horách s bazénem a all inclusive, nebo na víkendový výlet pod stan v podstatě bez koupelny a s předzvěstí bouřek.

Nikolka je venku a na cestách hodnější, než doma jen s maminkou. To mi doslova skáče po hlavě, houpe se na mně, řádí a pořád skáče, jako že fakt pořád. V autě Nikolka většinou spí. Jinde má pak plno aktivit a hlavně děti kamarádů, se kterými jezdíme nejvíce na výlety, úplně zbožňuje. Já teda trnu, kde zase je, kam lítá, ale ona je strašně spokojené. Na starosti ji starším dětem nenechávám. Udělala jsem to jednou, kdy jsem si jen odešla pro bundu a ona byla u herničky s dětma. Samozřejmě během té minuty spadla a já si vyčítala, že jsem jí tam ani na tu minutku neměla nechávat. Jenže to byla malá. Teď už jí fakt líp uhlídají děti, které s ní lítají, honí se a dohlíží na ni. Jak s nimi jezdíme od Nikolčiných šesti měsíců, tak jsou děti zvyklé na ni dávat pozor. Niky vymýšlí bezkonkurenčně největší blbiny a oni se s radostí připojí.

Každopádně trénujeme Nikolčinu fyzičku. V pohodě ujde tři kilometry do kopce a když má zábavu tak ani nechce nosit Největší zábava byla, když jsme v horách našli sníh a v květnu uspořádali koulovačku. Pak jsem vymýšlela různé úkoly a Niky celá nadšená kilometr snad i uběhla.

Když jsme byli pod stanem, tak si to strašně užívala. Tam sice s námi žádné jiné děti nebyly, ale nijak zvlášť jí to nevadilo. Ona se spřátelí i s tramvají, takže už po prvním odpoledni byla hodným miláčkem naší party. Každý říká, jak je Nikolka strašně hodná (ha, ha). Někde jsem viděla obrázek, jak se chová dítě s babičkou a tam bylo roztomilé koťátko a jak se chová dítě s maminkou a tam byl Tyranosaurus Rex. To sedí i u nás. Nedávno mi i jeden pán u obchodu říkal, že mi teda ta roztomilá holčička dává pěkně zabrat. Stejně tak ve školce se učitelky diví, jak mě Nikolka zlobí už v šatně.

Mytí hlavy je peklo

Co teda Niky nesnáší, je umýt si hlavu. Ani v bazénu si hlavu nechce potopit. To já byla potápka pořád na dně bazénu. Nikolka až teď vzala na milost normální kruh, ne ten pro miminka, ale rukávky nechce a ve vestě chodí jen doma. V bazénu ani náhodou.

Nikolka si i strašně nerada myje vlásky. Což bývá celkem problém. Třeba včera jí chlapeček na písku vysypal na hlavu plnou lopatu (ne lopatku) písku. Takže mýt hlavičku musíme docela často. Vymyslela jsem kouzelnou žínku, kterou si vždycky dá přes očička, aby jí tam nenatekla voda. To na pár umytí zabralo, ale pak už žínka přestala pomáhat. Teď jí myju vlásky tak, že stojí ve vaně, opřená o mně a brečí, já jí rychle spláchnu vlásky, vyndám jí z vany, usuším, namažu, obléknu a celá zmáchaná se jdu konečně taky převléknout.

Krásné jaro všem.

Monča a Nikolka