Pondělí, den bez konce :-)
KLUB TĚHULEK! DENISA Další týden zase utekl jako voda a já pomalu začínám závidět všem nastávajícím maminkám, které si své těhotenství užívají doma. Ten čas letí nějak rychle a já mám pocit, že vůbec nic nestíhám.
Foto z ateliéru Fotopromě.cz
O dovolené jsem plánovala hlavně vše doma dát konečně do kupy, vyklidit už všechny krabice a určit všem věcem svá místa. A taky dát dohromady seznam výbavičky a nakoupit, co mi ještě chybí (a že toho není zrovna málo). Zatím jsem však nestihla vůbec nic.
Na druhou stranu jsme si však v neděli udělali krásný výlet do Krkonoš. Vymysleli a naplánovali ho naši kamarádi, milovníci dobrého piva, po přečtení nedávno vyšlého článku „Krkonošská pivní stezka“. Ta vede přes chaty a boudy, kde mají vlastní minipivovar, anebo alespoň čepují lahodný zlatavý mok z jiného menšího a méně známého pivovaru. No zkrátka, ideální výlet pro těhotnou, ale lhala bych, kdybych napsala, že jsem taky neochutnala. 😉 Naštěstí jsme vynechali část trasy vedoucí z Pece pod Sněžkou na Sněžku a Luční boudu, ale i tak jsme ušli asi dvacet kilometrů, přes Chalupu Na Rozcestí, Friesovy boudy, Strážné až do Vrchlabí. První polovina trasy byl neskutečně dlouhý stoupák vzhůru a druhá polovina zase celkem prudký sestup dolů, nic pozvolného. Ale oba (myšleno já a náš malý skřítek v bříšku) jsme to zvládli v pohodě, i když jsem do toho počátečního nekonečného kopce funěla jako lokomotiva. 🙂
V pondělí jsem byla na pravidelné kontrole a vše je v pořádku, tedy skoro v pořádku. Malý je, v důsledku té jedné chybějící pupečníkové arterie, o 6 dní menší, než by měl být. 🙁 Pan doktor říkal, že pokud je rozdíl do 14 dní, tak je to v pořádku, ale stejně mě to trápí a nejhorší je, že to nemůžu nijak ovlivnit. 🙁 Budu doufat, že do příští kontroly trochu posílí a ještě to dožene.
Po návštěvě lékaře bylo mým cílem oběhat zbývající instituce k nahlášení nového příjmení. Všechny důležité jsem navštívila už dřív, ale třeba řidičák, registr vozidel, povinné ručení a stavební spoření jsem nechávala na „až někdy“. Vše jsem tedy zvládla, ale přijela jsem domů naprosto vyčerpaná ve 3 odpoledne. Je to neuvěřitelné, jak to všechno trvá a že i v pondělí dopoledne je všude plno lidí. A s lidmi souvisí i můj nový poznatek, že v dnešní době již není vůbec samozřejmé pustit sednout těhotnou ženu. Neříkám, že bych to potřebovala, mně stání nevadí, otoky nemám a sklon ke kolapsu taky ne, ale schválně jsme čekala, jak se lidé v plné čekací místnosti na magistrátu zachovají, zda se někdo z nich zvedne a nabídne mi místo k sezení či nikoliv. A světe div se, nestalo se tak. Všichni na mě koukali, ale nikdo z nich se ani nehnul. Kam ta doba spěje, já nevím. 😉
Na závěr tohoto náročného dne nás ale čekala ještě jedna příjemná věc, a to 3D ultrazvuk, zázrak moderní technologie. Byl to opravdu úžasný zážitek vidět, jak se tam ten malý šmudla pěkně chruje. Sice měl jednu ručičku skoro pořád vedle obličeje, ale i tak byl dobře vidět. Ještě jsem však pořádně nerozlišila jeho názory, a tak nevím, jestli neustálé šťouchání a kopání v průběhu vyšetření mělo znamenat, že se mu to líbilo či nikoliv. A vůbec nejkrásnější byl závěr vyšetření, kdy si zívnul a otočil se na druhou stranu, jako by nám chtěl říct: „Už mi dejte pokoj, už jste se vynadívali dost.“ 🙂 A opravdu už se zpět neotočil, ale i tak máme krásné fotečky a video našeho nádherného chlapečka a já už se nemůžu dočkat, až si budeme s naším broučkem koukat z očí do očí a ne jen jednostranně přes ultrazvuk. To však ještě několik týdnů potrvá, což je dobře, protože ještě musí pořádně vyrůst. 🙂
Hezký zbytek týdne a příště o oGTT testu a tom, co všechno jsem (ne)stihla. 🙂
Vaše Denisa
Denisa právě prožila 25. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
