Pomoc, přibrala jsem své první kilo!

Začnu trochu ze široka – rok 2016 krom otěhotnění byl pro mě ještě něčím dalším zásadní. Už dlouhou dobu jsem měla pěkných pár kilo navíc a na jaře mi došlo, že je potřeba s tím něco udělat. Měla jsem pocit, že mě můj stav začíná omezovat a mou noční můrou bylo, že bych třeba nestačila svému malému synkovi, o dalších zdravotních komplikacích nemluvě. A tak zhruba za půl roku se mi díky kompletní změně stravování povedlo shodit zhruba 27 kilo. Byla jsem samozřejmě nadšená. Váhu jsem měla stejnou, jakou jsem měla naposledy na střední škole, čekala mě kompletní výměna šatníku a lidem jsem se líbila. Prostě paráda. A pak jsem otěhotněla. Ne, to není povzdech, spíš si z toho děláme legraci. Nejlépe to shrnul přítel mé sestry: „Takže ty jsi shodila tolik kil, abys je zase mohla obratem nabrat zpět?“

Tenkrát mi to přišlo hrozně vtipné. Tedy až do chvíle, kdy mi váha při mém pravidelném vážení ukázala první váhový přírůstek. Během mého hubnutí jsem byla zvyklá se kvůli motivaci pravidelně vážit, nejméně dvakrát týdně. Od počátku těhotenství nebyl důvod to nijak měnit. S divokou nevolností a nechutenstvím, kdy o nějaké vyvážené stravě opravdu nemohla být řeč a kdy jsem plácala páté přes deváté, jen aby mi alespoň hodinu bylo přijatelně, se váha ani nehnula.

Na jednu stranu to bylo trochu s podivem, protože když jsem byla těhotná poprvé (má startovací váha byla o 20 kilo vyšší než-li teď), v 1. trimestru jsem shodila 7 kilo. Na druhou stranu to také nebylo špatně. Až do toho osudového vážení, kdy to přišlo. Na sklonku 3. měsíce váha ukázala o kilo a půl více. Napřed jsem si řekla, no co, jednou to přijít muselo. Za pár hodin se mi to samozřejmě rozleželo v hlavě. Při prvním očekávání jsem to vzhledem ke své tehdejší postavě nějak moc neřešila. Kilo sem, kilo tam, jediné co jsem nechtěla bylo nějak markantně přibrat. Cokoli nad 12 kilo mi přišlo už moc. Zejména proto, že já už pěknou nadváhu měla. Finálně před porodem bylo nahoře 5 kilo oproti původní váze.

Teď byla situace ale o dost odlišnější. Přesto, že to mé hubnutí nebylo až tak šílenou a nepřekonatelnou obětí, určitou práci a odříkání to samozřejmě dalo. Najednou mě popadla lehká panika – co když budu vypadat jako předtím, co když budu zase tlustá? Možná Vám to přijde sobecké, ale myslím, že to jak bude žena vypadat po porodu řeší dřív či později úplně každá. KAŽDÁ žena řeší jak vypadá, ne že ne. A já za sebou měla velkou změnu, se kterou jsem možná ještě nebyla připravená se rozloučit.

Nenechte se mýlit, nejsem hloupá nebo posedlá svým vzhledem natolik, abych kladla nějaká kila na první místo. Na prvním místě je zdravé a prospívající miminko. Rozhodně nejedu v nějakém dietním režimu, určitě se snažím k celé věci přistupovat zodpovědně a pokud možno zdravě. Ale znáte to, to že je něco zdravé rozhodně neznamená, že po tom nepřiberete. Navíc za sebou máme svátky a oslavy nového roku a tato doba je pro všechny smrtelníky kaloricky řekněme… složitá.

První týdny těhotenství mi bylo vyloženě mizerně a byla jsem ráda za cokoli, co mi alespoň trochu ulevilo. Bohužel (bohudík!), tahle výmluva za chvíli pozbude platnosti, protože už je mi nějakou dobu o dost lépe. Den dva jsem se s tím trochu vnitřně srovnávala, rovnou jsem odložila své první netěhotenské džíny a vyměnila je za ty těhotenské (bříško zatím žádné neroste, ale prostě už to nebylo pohodlné, fakt) a bylo to.

Uteklo pár dní a já zase nabyla vnitřní pohody. Poté mě čekala návštěva nemocnice, kde absolvuji první screening a kam se chci také registrovat k porodu. Protože jsem v dané nemocnici rodila své první dítě, většinu údajů už tam měli, jenom je bylo potřeba aktualizovat. Trochu tu mou nově nabytou pohodu nahlodaly všechny tři sestřičky, kterým jsem ten den prošla pod rukama. Každá z nich upravovala asi jinou databázi nebo kartu a u všech byla moje původní váha: „No počkejte, vy jste jako FAKT vážila xy kilo?!“ divila se každá z nich. Nebo jedna ze sester, která se mnou vyplňovala dotazník ohledně početí: „No vidíte, určitě díky tomu, že jste takhle pěkně zhubla, se vám povedlo hned otěhotnět.“ Trochu pobavená, trochu rozpačitá jsem neměla sílu namítnout, že s početím vážně nebyl problém ani u prvního dítěte, když to klaplo na první pokus.

Co tak závěrem? Upřímně si myslím, že hodit se z režimu „lehké sváteční obžerství“ na „budu jíst opět jako člověk, ne jako prasátko“, musím tak jako tak, těhotná netěhotná. Je mi jasné, že přibírat budu a je to s růstem miminka naprosto žádoucí. Ale logicky stejně jako s jídlem, které sníte, je to i s nabytými těhotenskými kily – všechno je to o množství. Jsem si plně vědoma, že to, že jsem v jiném stavu mi nedává „právo“ se cpát hlava nehlava. Mám také samozřejmě načteno kolik je zhruba zdravé v těhotenství přibrat vzhledem k mé současné postavě. Navíc mám velkou motivaci k tomu, abych se z toho řetězu nakonec neutrhla. Zkrátka a dobře, teorii, tu mám v malíku. Následující měsíce ukážou, jak mi půjde praxe. Tak mi prosím držte palce, Linda.

Linda právě prožívá 15. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?