Pokrok nezastavíš – tak to je omyl!
PAVLÍNINO TĚHOTENSTVÍ Klárka chodí již od desátého měsíce na nočník. Ne, že by si říkala, ale pravidelně ji posazuji.
Zhruba od patnáctého měsíce si začala říkat, že chce na nočník, ne tedy pokaždé, ale pokroky jsou. Někdy v šestnáctém měsíci jsme jí pořídili redukční prkénko. Moc se jí líbilo, že je jako mamka, jako dospělá, co sedí na velkém záchodě. A ze všeho nejraději má část, kdy si utrhne papír a sama se utře. Nejdříve jsem měla radost, jak je šikovná. Radost byla ovšem jen dočasná.
Což o to, Klárku to neomrzelo, ba naopak, ale začala jsem špinit. To znamená, minimální zátěž! Ač se to nezdá, vyzvednout téměř jedenáctikilové dítě na záchod je náročné. Když jsem zjistila, že špiním, úplně jsem se vyděsila. Při Klárce jsem asi ve třetím měsíci též špinila, ale nakonec vše dobře dopadlo. Nyní jsem objevila trochu krve, ale to jsem byla už v pátém měsíci. V tu dobu jsem byla ke všemu na návštěvě u rodičů.
Kontaktovala jsem svého gynekologa a pověděla mu, co se děje. Ten mně doporučil navštívit lékaře v Litoměřické nemocnici, což je kousek od rodičů. Jet k němu přes 100 km ve stavu, kdy trochu krvácím, shledal jako špatný nápad. Jela jsem tedy do nemocnice v Litoměřicích. Snažila jsem se myslet na něco jiného, byla jsem hodně vystresovaná. V nemocnici mně dělali ultrazvuk a uklidnili, že je plod v pořádku, hrdlo děložního čípku je uzavřené a nic nenasvědčuje předčasnému porodu ani uvolnění plodu.
Při prvním těhotenství, když jsem špinila, brala jsem Utrogestan, což je lék na udržení těhotenství. Nyní nebylo tohoto léku zapotřebí. Pan doktor mně ale předepsal Cyklo3Fort, což je lék k tlumení děložního krvácení. Nic dalšího neříkal, žádná doporučení, omezení. Obecně však není vhodné v těhotenství zvedat těžké předměty. Jenže ono to kolikrát nelze nezvednout dítě, kterému není ještě ani rok a půl. Každopádně jsme omezily posazování na prkénko na minimum. Je mi to líto, protože Klárku to bavilo a já měla radost, jak je šikovná.
Ze začátku, když jsme přešly opět na nočník, tak dělala scény, že nechce, že chce na záchod jako mamka. No překonaly jsme to a už zase chodí na nočník. Teď v létě začneme trénovat na zahradě bez plenek. Chci, aby se naučila sama říkat si, kdy potřebuje na záchod. Občas to řekne, ale kolikrát také ne. Jeden den chodila doma bez plenek a říkala si. Druhý den byla opět bez plenek, ovšem během hodiny jsem ji třikrát převlékala, protože si neřekla. Dostala opět plenu a bylo po procvičování. Nyní, až bude teplo, to půjde – bude lítat na zahradě jen v šatičkách či triku, tak nebudu muset tolikrát měnit věci, když by si neřekla. Myslím, že to zvládne rychle – na to, že jí je rok a půl, tak si docela říká. Stačí to už jen dopilovat a na to máme právě léto. Pak se narodí Alenka a bude o starost méně. Klárka bude v tu dobu už bez plenek. Pevně v to věřím.
