Pokračujeme ve cvičení Vojtovy metody

Fyzioterapeutka dokonce tvrdila, že je Klárka ukázkové dítě, co se reflexů týče (při stlačení specifického bodu na těle jde okamžitě do polohy, která je tím vyvolána). Doktorka byla evidentně jiného názoru. Při kontrole držení těla a vrozených reflexů nebyla moc spokojená. Údajně má Klárka málo zpevněné zádové a krční svaly. Také se jí nelíbilo, že nemá tendenci chytat hračky přes střed těla a že neprojevuje zájem točit se na bok. Když jsem ukazovala, jaké cviky s Klárkou děláme, tak se jí moc nezamlouvaly. Dotazovala se, zda fyzioterapeutka, ke které docházíme, má kurz Vojtovy metody. Na to jsem odvětila, že předpokládám, že ano, že jsem se informovala, zda fyzioterapeutka cvičí Vojtovu metodu. V nemocnici, do které docházíme je jediná s takovýmto zaměřením a má to psáno i na dveřích.

Doktorka spustila, že nejlepší jsou ti fyzioterapeutové, kteří absolvovali kurz v Olomouci. To jsem samozřejmě netušila, zda měla naše fyzioterapeutka přímo tento kurz (později jsem si ověřila, že ano – byly jsme tedy ve správných rukách). Paní doktorka nám ukázala cviky, které děláme, avšak nepatrně pozměněné. Říkala, že cviky v našem provedení, neměly ten správný efekt. Přitom jsme dělaly cviky s veškerou pečlivostí dle fyzioterapeutky. Zřejmě co specialista, to jiný názor.

Začala jsem si připadat, jako matka, která přechvaluje své dítě. Chlubila jsem se, jak nás fyzioterapeutka chválí za správné reflexy – to paní doktorka v podstatě popřela. Říkala jsem, že je Klárka více zpevněná, což nám opět paní doktorka vyvrátila. Naopak tvrdila, že má Klárka ochablé zádové a krční svaly. Kdybychom necvičily, bylo by to prý mnohem horší. Dále nám paní doktorka řekla, že je Klárka flegmatik soudě podle toho, že si nechá se sebou všechno líbit, nepláče, ani se vyloženě nebrání. I její povaze přikládá, že nemá potřebu otáčet se na bok nebo chytat hračky do kříže.

Paní doktorka nám doporučila jinou fyzioterapeutku – její kolegyni. Té se ovšem musí hradit 250 Kč za půl hodiny, neboť nemá smlouvu s pojišťovnou. Když jsem návštěvu lékařky líčila doma, otec (Klárky děda) hned vyřkl, že pravda bude spíše taková, že si chtějí paní doktorky přivydělat. No, kdo ví, jak to je… Každopádně jsem si říkala, že za doporučovanou fyzioterapeutkou zajdu a pokud se bude jevit více erudovaná nežli ta původní, tak k ní začneme docházet nehledě na peníze.

Upřímně se mně nechce měnit fyzioterapeutku. Paní Jitka je velice milá a obětavá, dokonce pomohla i mně, alespoň částečně, vyřešit potíže s ramenem, které mě trápí již od dětství. Navíc to k ní máme deset minut chůze od domu. K nové fyzioterapeutce bychom museli dojíždět. Mám pocit, že když ji vyměním za jinou fyzioterapeutku, bude to vypadat, že jsme s ní nebyly spokojené. A to není vůbec pravda. Z mé strany to bude i takové nevděčně s ohledem na to, co pro mě udělala. Ach jo, nemilá situace.

Okamžitě jsem začala s Klárkou doma trénovat úchopy přes střed a otáčení na bok. Stačily tři dny a Klárka se začala sama převalovat. Nyní je to její oblíbená činnost a stále si to zkouší. Úchopy přes střed již také zvládá dobře.  Začala jsem přemítat o Klárčiných pohybových zdatnostech. Dospěla jsem k závěru, že je aktivnější a živější nežli ostatní její vrstevníci. Je to zřejmě paradox při její diagnóze. Právě proto, že denně čtyřikrát cvičíme, tak je šikovnější nežli jiné stejně staré děti. Jak je tedy možné, že zrovna my musíme své děťátko trápit cvičením Vojtovky? Odpověď je nasnadě. Doktoři pohlížejí na vývoj dítěte tabulkově – co má a nemá/ by mělo a nemělo dítě v určitém věku umět. Žádné tabulkové dítě však neexistuje, tak jako neexistuje ani tabulková těhotná (teď se má cítit takto, nyní se má dít toto…). Zkrátka, při kontrole se Klárka ještě neotáčela na bok, ovšem za pouhé tři dny již ano. Při kontrole nebrala hračky přes střed, nyní ano (ne však pokaždé).

Abych doktorům nekřivdila, ten hlavní důvod, proč Klárka musí cvičit Vojtovu metodu je ten, že je v poloze na zádech lehce do písmene „C“ – tzv. rohlík. Navštívili jsme novou paní fyzioterapeutku. Po osobní stránce je lepší „naše“ paní Jitka, ovšem po odborné stránce se jeví nová fyzioterapeutka důslednější. Okamžitě zareagovala na Klárčin rohlík a zdůraznila, že je nutné cvičit, abychom ho odstranily. Vysvětlila nám, že toto vadné držení těla je pravděpodobně způsobeno polohou v bříšku. Jak jsem již psala v předešlých článcích, Klárka se nepřetočila a rodila jsem ji zadečkem napřed neboli koncem pánevním. Kyčle má naštěstí v pořádku. Ještě tedy srovnáme ten rohlík a bude vše fajn.

Jelikož si nejsem zcela jistá, zda opravdu cvičím s Klárkou správně, objednala jsem si knihu Dítě ve Vojtově terapii – příručka pro praxi. Slibuji si od toho, že budu přesně znát, kde, jaký bod zmáčknout a vědět, co by tím mělo být vyvoláno. Fyzioterapeutka to sice vysvětlí, ale v rychlosti. Je pravda, že si to společně nacvičíme, ale přesto… Člověk přijede domů a už si není zcela jistý, zda to dělá správně. Nehledě na to, že dítě reaguje trochu jinak nežli u fyzioterapeutky. Zřejmě právě proto, že cvik není prováděn úplně přesně.