Pojďte, pane, budeme si hrát!

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Trochu jsme si ještě prodloužili pobyt, ale už se nám to krátí. Zítra (ve středu) nás totiž čeká další focení ve Fotopromě, takže se s Honzíkem vrátíme dnes navečer do Prahy a vzhledem k avizovanému ochlazení a dešti už tam zůstaneme, přinejmenším na pár dní. Ale letní pobyt na venkově si určitě ještě během příštích měsíců zopakujeme, velmi nám to tu svědčí. Honzík za ty dva týdny udělal veliký pokrok – je mnohem zdatnější, co se překonávání překážek týče, běhá po celé zahradě, rozšířil si slovní zásobu… Snad každý den se naučí nějaká nová slova. Někdy mi chvíli trvá, než přijdu na to, co vlastně říká, ale nakonec se vždycky domluvíme. Hodně mě překvapilo, jak si sám vybírá slova, která ho zajímají. Stačí mu je slyšet jednou a už je umí používat. A naproti tomu jiné výrazy, které se ho třeba snažím naučit já, prostě nepotřebuje a trvá mu to měsíce. A nezapře tatínkovy „ajťácké“ geny. Slova jako Google, e-mail, kabel, modem, dioda nebo anténa se naučil hned na první poslech. Ale než začal používat slovo pes, trvalo to snad půl roku a nejméně několik set mých pokusů. Naučil se totiž říkat „Ájom“ (Aron) a tak všichni psi byli „Ájom“ a slovo pes bylo prostě nadbytečné. Teď už to konečně rozlišuje a ví, že „Ájom“ je jen jeden.

POVÍDEJTE SI S JARKOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Vůbec mě baví, jak už spolu bráškové komunikují. Chvílemi se mi vybavují scénky z mého oblíbeného animovaného seriálu „Pojďte, pane, budeme si hrát“. Většinou samozřejmě Honzík něco vymýšlí a Filípek v bříšku maximálně reaguje kopáním (no spíš pořádným šťouchancem do boku nebo boxerským chvatem do mého močového měchýře). Před pár dny Honzík koukal na vlny na mém břiše a úplně zřetelně a nezkomoleně pronesl: „Miminko kope maminku.“ Byla jsem na něj tak hrdá! Taková pěkná a řekla bych i poměrně obtížná věta. Dvě trojslabičná slova v jedné větě, to se mi zdá v 21 měsících docela výkon, když uvážíme, že většina chlapečků se do mluvení moc nehrne. (Vidíte, to je to srovnávání s ostatními dětmi, aby vlastní dítko z toho vyšlo dobře, jak jsem psala minule! :-D)

Honzík docela často mluví o miminku, zkouší mu nabízet své hračky, nebo taky třeba plínku – hlavně, když se sám nechce přebalovat. To mi čistou plínku plácne na břicho, nejlíp mi ještě u toho vyhrne tričko, a říká „mimiko pínku“. Tuhle mi zase zabodl do pupíku brčko, aby se mohl Filípek napít. Taky řeší, co miminko jí. Jednou, když jsem vylezla ze sprchy, koukal na má těhotenstvím změněná prsa a ptal se, co to je. Řekla jsem mu, že tam bude mít miminko mlíčko, až se narodí. Od té doby občas musí zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Vyhrne mi tričko až ke krku, dobývá se mi do podprsenky a hlásí, že tam má „mimiko ňaminky“. Někdy mě jeho láskyplná péče o malého bratříčka trochu bolí, ale většinou spíš dojímá. Doufám, že mu tenhle přístup vydrží i po porodu.

Filípek v bříšku na svého velkého bráchu zcela nezaměnitelně reaguje. Když se kolem děje nějaký „cizí“ hluk, většinou to s ním nic nedělá (houkající sanitka, rachot motoru přelétající stíhačky, prostě cokoliv, co by s vámi mohlo trhnout, pokud to nečekáte). Když se ale u břicha objeví Honzík a pokřikuje, hlasitě se směje nebo se třeba zrovna vzteká a brečí, Filípek se okamžitě začne vrtět nebo – a to bývá častější – mě pořádně dloubne pod žebry nebo pěkně zkope. 🙂 Vypadá to, že budou kluci v tandemu pěkní lupínkové! 🙂

Příští týden vám povím, jak jsme si užili focení. 😉
Jarka

Jarka právě prožila 26. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?