Tedy ne že by se mi ho nějak extra dostalo s tím naším 21ti měsíčním prtětem. To právě naopak. Navíc, nevím jestli jsem to zmínila, ale Maxík, ať je sice zdravotně v pořádku, stále ještě nechodí a teď jsou to první dny, kdy mi začíná trochu dělat problém ho zvedat. On stojí, pochoduje kolem nábytku, leze, ale čas od času přece jen je potřeba ho někam poponést a to začíná být už složitější. Stále ovšem zvládám vše co je nutné, jen třeba při ukládání do postýlky nebo koupání se bojím, že se převážím a zahučím například do vany za ním. Dál jsem se přistihla, že se při vycházkách s kočárkem nenápadně vyhýbám chůzi do kopce, protože do něj jdu už pomalu a funím. A kdo mě zná ví, že do kopce jen velmi nerada chodím pomalu. Nevím proč, taková moje zvláštnost – kopce se snažím zdolávat co nejrychleji a štve mě, když to nejde. I tak se dále snažím denně ujít alespoň 4-6km, což se zatím daří a chůze samotná bez kočárku je úplně v pohodě. Vždycky je to až překvapivá úleva, když někomu předám kočár. Naštěstí ještě čas, kdy musím prosit svého manžela, který chodí jak hlemýžď, aby zpomalil, ještě nenastal, ale koneckonců ještě mi zbývají více než dva měsíce.
Celkově fyzicky, když jsem to srovnávala s minulým těhotenstvím (protože probíhá ve stejném termínu jako to předchozí), zjišťuji, že to celkově zvládám asi líp. A to i tenkrát jsem si říkala, že je těhotenství docela brnkačka (až na těch posledních 14 dní). Bude to určitě tím, že od posledního těhotenství mám o nějaké to kilo méně a taky tím, že se o jedno dítě už starám a musím fyzicky mnohem víc fungovat než předtím, kdy jsem řešila jen zaměstnání, které bylo převážně sedavé. Dřív jsem tomu až tolik nevěřila, ale to jak se budete cítit jako těhotná, zejména v té pokročilejší části, určitě ovlivňuje v jakém fyzickém stavu a kondici jste. A hodně. Zní to logicky, ale doceňuji to opravdu až teď, když mám srovnání.
Jinak miminku se snad daří dobře. Pohyby jsou stále stále stejné a stále stejně příjemné. Max byl asi opravdu hrozný kopáč. Myslím, že miminko se už šteluje do polohy hlavou dolů, protože většinu pohybů už cítím jen na horní části břicha. Je to docela úleva, protože bez občasných čutanců do močového měchýře se opravdu obejdu. Začátkem května mě čeká další ultrazvuk, tak uvidíme, jestli mám s tou polohou správný odhad.
Během týdne mě opět přepadla lehká deprese z váhy. Urputně jsem studovala, jestli jsem stále v mezích nějaké normy, ale vyšlo z toho že ano. Přibírání probíhá relativně rovnoměrně a postupně a je pravda, že “vanu” už mám fakt pořádnou. Ale stejně. Už se tu dokonce bavíme o dvojciferném čísle. Rozhodně nemohu říct, že moje stravování je zcela dle zásad zdravé výživy, sladkého toho sním opravdu víc než předtím, ale stále jsem přesvědčená, že to nijak extrémní rozhodně není. Opět když to porovnám s prvním těhotenstvím, dopřávám si rozhodně méně. Ale přesto přibývám více. To je spravedlnost! Netrápím se tím nijak zásadně, vím, že jsou na tom dámy rozhodně hůř a sama sebe se snažím ubezpečovat, že o moc jinde, než na břiše tolik nepřibírám… No nezbývá než doufat, že už to nahoru tolik nepoleze a pokud ano, že to po porodu zase rychle sleze. 🙂
O víkendu se opět chystáme na chatu a opět to vypadá, že pobyt strávíme příjemně u kamen. Pojedeme opět vlakem, tak nám držte palce.
Mějte se hezky a opět za týden, Linda.