Pohádka o ztraceném dudlíku

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Počasí je, jaké je, takže mě celkem nepřekvapilo, že se před několika dny začala Vítkovi u nosu lesknout „vodička“, která se během jedné noci změnila na rýmu. K tomu Vítek trochu pokašlává, no a trápení je na světě. Ale Vítek je báječný „pacient“, takže si poslušně nechává rýmu vytahovat odsávačkou (po dvou vysátí už ani nepláče a drží, jako by věděl, že se mu potom uleví), drží, když kapeme do nosu, a sirup na kašel je tak slaďoučký, že hned, jak se blížím, otevírá pusinku a začne mlaskat. Naštěstí, nejhorší už máme snad za sebou. Jednu noc jsme skoro nespali, Vítek plakal, pořád si mnul nos a oči a na chvilku zabral jen s námi ve velké posteli. Jsem zásadně proti tomu, ale při nemoci povolím, bylo nám ho s Járou tak líto a měl tak smutné oči. Ale jak říkám, nejhorší je snad pryč a teď už vysáváme rýmu jen před spaním. Tak snad se to nerozjede ještě víc.

Co se týká „utrženého“ ucha: Vítek má malý zlozvyk, tahat se za ouška nebo si je škrabat, že na noc mu musím místo pod uchem namazat vrstvou krému. Paní doktorka říkala, že je to nejspíš tím, že tam má suchou kůži a místo ho svědí. Proto mu večer, ale někdy i přes den, místo pod uchem promazávám. Osvědčil se mi k tomu Bepanthen Care Mast. Mastička je určena k mazání opruzenin a k péči o suchou pokožku. Na zadeček sice používáme jinou mastičku, ale na uši a poslední dny i na odřený nos je Bepanthen skvělým pomocníkem. [boxik: Hledáme novou budoucí maminku do KLUBU TĚHULEK!: Jste čerstvě těhotná?

Toužíte si zdokumentovat těhotenství na krásných fotografiích ateliéru Fotopromě?

Chcete mít navždy schovaný deníček z vašeho těhotenství?

Hledáte podporu a nové kamarádky, které „v tom“ budou s vámi?

Odpověděla-li jste 4x ANO, tak nám napište na redakce@babyweb.cz svůj těhotenský příběh!]

Jak jsem napsala v úvodu, máme za sebou také první proplakané plavání. Tak jako každý týden jsme se ten minulý vydali na plavání. V šatně jsme se v klidu převlékli, v teplé sprše jsme se navnadili a pak vyrazili do bazénu. Začátek byl skvělý. Vítací básnička a první říkanky byly naprosto v pohodě. Vítek plácal rukama do vody, na zádech ukázkově kopal nohama. Asi po deseti minutách to ale přišlo. Vítek se začal ve vodě rozčilovat, nechtěl se pustit mého krku, a když už se to povedlo a já se chtěla zapojit do lekce, začal plakat. Přesunula jsem se vždy kousek od ostatních dětí, abychom nerušili, a pokusila se ho uklidnit, ale když už to vypadalo lépe a začali jsme se ke skupince přibližovat, Vítek začal opět plakat. Takže zbytek plavání jsme spolu strávili u kraje bazénu, kde se Vítka snažila rozptýlit i moje mamka, a mezi ostatní už jsme se nevrátili. Po skončení jsme se šli usušit, převléknout a vyrazili jsme s kočárkem k mamce domů. Po slzičkách ani památka, v šatně se chtěl Vítek dokonce seznamovat s Eliškou, která se batolila vedle něj. Po cestě domů, jsme o tom s mamkou mluvily a nedokázaly jsme přijít na důvod. Prostě neměl asi Vítek náladu. Možná nebude na kolektivní sporty. Možná se mu nechtělo dělat to, co dělali ostatní. Kdo ví? Pevně doufám, že to byl jen tenhle jeden den, a že další plavčo už proběhne tak, jak jsme zvyklí. Uvidíme…

A teď je na řadě ztracený dudlík. Abych vám mohla povědět, jak jsem dudlík „ztratila“, musím vám nejdřív říct, jak to máme s dudlíkem od narození. Vyfasovali jsme ho už druhý den po narození v porodnici. Tu noc Vítek skoro celou proplakal, a jak to v porodnicích chodí, nad ránem přišla sestřička, kapátkem dala Vítkovi nějakou sladkou dobrotu a růžový (opravdu byl růžový, ale jak se říká, auto taky na barvu nejezdí, hlavně že chutnal) dudlík. Vítek okamžitě usnul a spal v klidu až do rána. Následující den mi Jára do porodnice přinesl dva dudlíky, které jsem měla pro jistotu připravené a vyvařené doma. Každý jiné značky a jiného tvaru. Hned napoprvé si Vítek vybral a od té doby jsme kupovali stejnou značku. Jak dny ubíhaly a Vítek rostl, nepotřeboval mít dudlík v puse pořád. Postupem času jsme se propracovali k tomu, že měl Vítek dudlík jen před spaním, přes den a večer. Během spánku se pak samozřejmě stalo to, že dudlík vyplivl, ale aby se probudil jen proto, že ho nemá, to se nestávalo. Takže závislost na dudlíku to nebyla, proto jsem se minulý týden rozhodla, zkusit dudlík „ztratit“. Někdo řekne, je to brzo, někdo dudlík neměl od narození, ale já se rozhodla (kdo ví, co by mi na to sám Vítek řekl, kdyby mohl?) ho nejpozději věnovat Mikulášovi, který za pár dní přijde. O tom, jak jsem dudlík ztratila, jsem Vítkovi vyprávěla pohádky.

Maminka je popleta a nemůže si vzpomenout, kam po poslední procházce dudlík položila. Mohlo se stát, že jsme ho ztratili někde venku a tam si ho našel kouzelný skřítek a odnesl si ho k sobě domů. Nebo ho maminka zašantročila někde doma a teď ho nemůže najít. Dala jsem Vítkovi na výběr několik možností. Za každou variantou se na mě usmál, takže jsem další přestala vymýšlet, aby si o mně nemyslel, že jsem úplný blázen.

Asi hlavním důvodem, proč se dudlíku zbavit, byla zima. Ta co je teď a ta, co teprve přijde. Nechtěla jsem, když jsme venku a Vítek má dudlík, aby se mu pod ním díky spojení slin a zimy udělal nějaký lišej nebo vyrážka. K mé velké radosti se Vítek po dudlíku vůbec nesháněl. Samozřejmě kdykoliv jsme někam vyráželi, měla jsem ho pro jistotu u sebe, ale ani jednou nebyl potřeba.

Můj plán, který se skvěle rozběhl, maličko zhatila rýma, která nás teď trochu trápí. Vítek byl první dva dny opravdu rozmrzelý, takže jsem dudlík zázračně našla a na noc mu ho dala. Jak jsem ale doufala, opět to bylo jen pro tu chvilku, než usnul, a když jsem šla Vítka zkontrolovat, dudlík byl v postýlce. Takže jakmile se zbavíme rýmy, maminka popleta zase dudlík někde ztratí.

Čtenářkám a dětičkám přejeme hezké dny a naší rýmě s Vítkem radíme, ať jde pryč tak rychle, jako přišla.

Zdraví
Vítek a Gábina