Pohádka o Otesánkovi… nebo o Otesánce?
KLUB TĚHULEK! JARKA Týden se s týdnem sešel a tak jsem opět zde s pravidelnou dávkou mých těhotenských úvah. Musím se ale přiznat, že přemýšlet je čím dál tím namáhavější. 🙂
Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Někdy mám pocit, že se mi mozek v těhotenství odkrvil a pracuje jen na poloviční výkon. Celkem často se mi daří záseky z kategorie „těhotenská demence“ – buď zapomenu něco vyřídit, nebo na manžela nechápavě koukám, protože mi dlouho trvá pochopit, co říkal. A když se mi náhodou povede pochopit všechno napoprvé, dá to hroznou práci. 😀 Naštěstí Honzík ode mě žádné velké intelektuální výkony nečeká, právě teď mu stačí postavit dráhu pro malý dřevěný vláček. Pořád mě zvedá od psaní a tak vlastně nechtěně přispívá k mému sebemrskačství ohledně intelektuálního úpadku. Než se z podlahy zvednu zpátky ke stolu, zapomenu obvykle myšlenku a musím znovu usilovně přemýšlet, co jsem to vlastně chtěla napsat. Kdyby se vám tedy zdálo, že to dneska nemá hlavu ani patu, buďte prosím shovívaví, ono to snad zase přejde. Doufám! 🙂
O co méně jsem schopná fungovat hlavou, o to více a pro většinu rodiny (i pro mě samotnou) dost překvapivě pracuje můj zažívací systém. O víkendu jsem propadla nějakému – doufám jen chvilkovému – obžerství. V sobotu jsme navštívili společně s mými rodiči mého dědečka na chalupě na Šumavě, užili si houbaření (manžel a můj taťka), sběr borůvek (mamka) a velké lesní mravence (Honzík). No a já jsem si nejvíc užila Hančin senzační borůvkový koláč, meloun a hlavně luxusní grilované vepřové maso s kopou zeleninového salátu. Pochrochtávala jsem si úplně jako prasátko a nemohla jsem se pořád nějak dojíst. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u mojí sestry, k mé velké radosti zrovna v čase večeře, takže jsem chudákovi Janě snědla její porci výborných párků a navrch ještě čerstvý švestkový koláč. Manžel nechápal, byl ještě sytý z toho masa, a já už tam ládovala další jídlo! V neděli to mělo nevídané pokračování. S mamkou jsme se shodly, že není třeba po takové grilovačce dělat k obědu maso, a dohodly jsme se na ovocných knedlíkách. Urodilo se hodně blum, a tak bylo z čeho vybírat. Po talíři slepičí polévky s domácími nudlemi jsem si tedy s chutí naložila 8 blumových knedlíků, z nich mi jeden ještě snědl Honzík (vlastní dva mu byly málo), pak jsem si přidala ještě tři a pak už jich v míse zbývalo fakt jenom pár a byla škoda to schovávat… Nakonec to dopadlo tak, že jsem tam natlačila celkem 14 knedlíků, suverénně nejvíc (manžel „jen“ 13 a taťka 12, mamka jako správná dáma s námi nezávodila). Všichni si ze mě dělali legraci, že teď tam chudák Filípek musí ty knedlíky rozstrkat do všech stran, aby se k nim do bříška vůbec vešel. Podle toho vlnobití na mém břiše to pro něj asi byla docela fuška. 😀
Taky máte v těhotenství občas pocit, že byste s prominutím „sežraly“ všechno, co máte v dosahu? Napište mi o tom do diskuze, aspoň si jako Otesánek nebudu připadat sama. A hlídáte si váhu? Nebo je těhotenství pro vás taková doba hájení, kdy je vše dovoleno? Já se snažím samozřejmě jíst zdravě a vyváženě, hodně ovoce a zeleniny a nepřejídat se, ale tento víkend se mi to nějak vymklo. Naštěstí mám docela dobré spalování a s váhou jsem nikdy potíže neměla, i v těhotenství přibírám poměrně málo. Věřím, že mi Filípek i moje tělo ten víkendový záchvat odpustí.
Mějte se krásně a jezte zdravě! 😉
Jarka
Jarka právě prožila 31. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
