Pohádka o Otesánkovi – díl druhý

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Je to už měsíc, co je náš čtyřlístek kompletní. A je to super! Každý večer, když usínám, poslouchám oba naše kluky, jak spokojeně oddechují – Honzík vlevo ode mě mezi mnou a manželem, Filípek vpravo v dětské postýlce bez bočnice a s vyvýšenou matrací. Mám oba syny tak blízko, že se můžu tulit k oběma zároveň. Jsem hodně mazlicí typ, pořád bych kluky ňuchňala a objímala. Krátce po porodu, když Honzík o mou pozornost moc nestál (užíval si hlavně tatínka), mě docela mrzelo, že se nechce pochovat u maminky a pusinku mi dá jen z povinnosti na dobrou noc. Jednou jsem si ho takhle chtěla pochovat, tak přišel, nechal se zvednout do náruče, chytil mě rukama kolem krku, vzápětí pustil, prohlásil „hotovo“ a hrnul se zase k tátovi. Skoro se mi chtělo brečet. Můj malý chlapeček už nestojí o maminčinu náruč! Čekala jsem, že to někdy přijde, nejdřív tak v pubertě, ale takhle brzo?! Naštěstí to trvalo jen pár dní a teď už se zase tulíme, mazlíme a pusinkujeme jako na běžícím pásu.

A skvělé je, že na mazlení a tulení mám kromě Honzíka ještě jednoho malého broučka. Filípek se zatím nemůže bránit, a tak si tulení a mazlení s ním užívám na maximum. Nejvíce při kojení, to je taková naše chvilka, která se opakuje přibližně 7-8x denně, někdy i častěji. Poměrně často to je dokonce mazlení 2 v 1, protože Honzík se chce přidat. Sedne si na gauč vedle mě z druhé strany a asistuje. Sleduje Filípka, hlídá, jestli neublinkává, někdy mu chce „pomáhat“ třeba tím, že ho tahá za ručičky, ale nejčastěji se prostě jen tulí ke mně a dává pusinky mně i Filípkovi. Když ho to omrzí, sleze z gauče a jde si hrát s dřevěnou vláčkodráhou. A Filípek zatím papá a papá a … papá. : -)

Má neskutečný apetit. Za ten měsíc od narození přibral více než kilo a vyrostl o 6 centimetrů. Zdá se mi, že má takový kontinuální růstový spurt. Asi mu nikdo neřekl, že „správné“ schéma je 3-6-3-6 tedy ve třech a v šesti týdnech a pak ve třech a šesti měsících. Na včerejší kontrole se paní doktorka divila, jak je Filípek veliký a kolik přibral. Ale chválila nás, při té předchozí kontrole se na chvíli zdálo, že budeme řešit podobně jako u Honzíka malý váhový přírůstek. Potěšilo mě tedy, že tomu tak není. Spíše to vypadá, že Filípek bude takový náš malý velký žroutík. Tříhodinový interval mezi kojeními zásadně neuznává. A já vlastně taky ne. Řídím se intuicí a Filípkem. Jen se snažím nekojit ho častěji než přibližně po dvou hodinách (počítáno od začátku do začátku kojení) – přece jen se trochu bojím, co by s ním udělalo míchání natráveného mlíčka s čerstvým. Reflux ještě nějakou dobu potrvá, než se mu záklopka zcela vyvine a uzavře přechod mezi žaludkem a jícnem. Ráno a dopoledne tedy kojím většinou přibližně po dvou hodinách, potom přes poledne nebo po obědě spí Filípek déle, třeba i 4,5 hodiny. Nebudím ho, říkám si, že kdo spí, jako by jedl, a že kdyby mu to takto nevyhovovalo, projevilo by se to na jeho chování a taky by ho hlad určitě vzbudil dříve. Po této delší pauze následuje zase série několika kojení v kratším intervalu. V noci to naštěstí opět funguje docela dobře s mezerami kolem 3,5 – 5 hodin, takže se mi postupně zlepšuje i spánek. Už to takhle máme pár dní, zřejmě si už Filípek vytváří určitý režim. A já se mu přizpůsobuju, nesnažím se mu vnutit svou představu o tom, kdy má jíst, kdy spát, a jak dlouho.

Můj malý Otesánek se už opět hlásí o svou porci mléka. Takže kojení zdar a příští týden zase na napsanou!
Jarka