Podíváme se tomu na zoubek

Ano vím, v těhotenské průkazce je speciální kolonka určená zubaři, ale… Co by mně kdo udělal, kdyby zůstala kolonka nevyplněná. Nevzali by mě snad k porodu? Bojím se moc moc zubaře. Jiní lékaři mně nevadí. Když mně například vyndávali bulku z ramene pouze za lokálního umrtvení, dívala jsem se celou dobu, jak do mě pan doktor řeže, jak se dostává k tomu, co muselo ven atd.

Mám opravdu obrovský strach ze zubaře. Je to dáno zřejmě tím, že zubařka, ke které jsem docházela ještě na střední škole, mně odmítala dávat injekce, a když mně vrtala zub, nechávala sestru, aby mně držela ruce, abych jí náhodou nedala vrtačku na stranu. Bylo to děsné, taková bezmocnost, kdy musíte jen trpět. No a v těhotenství se údajně nesmí dávat injekce před vrtáním zubu.

Zařekla jsem se, že k zubaři pro jistotu nepůjdu, kdyby náhodou našel kaz a chtěl by vrtat – BEZ INJEKCE. Jenomže jsem zjistila, že mám mezi dvěma stoličkami mezírku. Dříve jsem o ni nevěděla, divné. Poslední dobou se mi dostávalo do mezírky jídlo a občas to bylo nepříjemné. Neustále jsem si tam párátkem rýpala. Každý den jsem používala zubní nit, až jsem si dáseň rozdráždila natolik, že mi v ní škubalo. Naštěstí to nebylo bolestivé, bylo to spíše takové pulzování jako např. tik v oku. Ovšem obtěžovalo mě to. Rozhodla jsem se navštívit zubaře. Mezitím, než jsem se k němu dostavila, dáseň se již zklidnila a jiný problém mě netrápil.

Paní zubařka mi prohlížela chrup za pomoci „scaleru“ (takové to píchátko na zuby) a zrcátka. Posléze sáhla po něčem, co vypadalo jako vrtačka. Ihned jsem se vzpřímila a tázala se, zda jde vrtat? Upokojila mě, že je to pouze přístroj, který fouká vzduch. Opět jsem otevřela ústa, aby mohla pokračovat. Ve finále mě uklidnila, že je vše v pořádku. Ještě, že tak. Už jsem si říkala, že budu po porodu psát, co je horší, zda vrtání bez injekce nebo samotný porod :o) To vám tedy sdělovat nebudu, neboť není potřeba.