Počkej! Pojď sem! Koukej!

Když Martínkovi řeknu, aby řekl „máma“ nebo „táta“, tak se většinou ozve „uaaaaua“. Stejným hlasovým doprovodem říká, že tak štěká pejsek a mňouká kočička. Všechno je prostě „uaaaaua“. K těmto melodickým zvoláním pak už asi 5 měsíců opravdu řekne: „Pojď sem“. Před 14 dny přidal, „Koukej“ a v neděli na výletě do Lidic i „počkej“. Zatím to tedy vypadá, že maminku a tatínka vlastně ale vůbec nepotřebuje… Asi uspokojujeme jeho potřeby blízkosti velice dobře.

Martínek prostě jenom vydá rozkaz a my jsme s ním. Uplynulý týden byl moc fajn. Na naší pouti Prahou potkáváme velice milé lidi. V pondělí jsme třeba potkali v Rokytce babičku s vnučkou, která byla jen o jeden měsíc mladší než Martínek. Děti si spolu hezky hrály a my jsme si s babičkou moc hezky popovídaly. V úterý jsme navštívili Martínkovu prababičku. Prababička má snad na každé stěně hodiny, tak to se vždycky před nimi Martínek zastaví, ukáže, že tikají a až mu všichni potvrdí, že tikají, jde k dalším. Když dokončí svou hodinovou tour po bytě, pak zkontroluje všechny elektrické přístroje a jejich připojení do sítě. Prababi má radost a my též.

Úterní odpoledne pak patří mým zpívankám aneb jsou to dvě hodiny, kdy se můžu plně a s radostí věnovat tomu, co jsem asi nikdy neměla nechat plavat. Stačilo se jen v 15 rozhodnout a třeba teď ze mě mohla být operní diva. Ve středu jsme pak zamířili na farmářské trhy na Jiřího z Poděbrad. Asi se staneme stálými návštěvníky. Martínek si užil holuby, fontánu, velké hodiny na kostele a spoustu milých babiček s pejsky.

Odpoledne jsme se sešli s kamarádkou na Letné a pak nás pohostila Martínkova babička tvarohovými knedlíky s jahodami. Tímhle bych se mohla cpát, až bych měla boule za ušima. Ve čtvrtek jsme se sešli s kamarádkou ze zpívánek na Palmovce. Její syn je o 2 měsíce mladší, asi o hlavu menší, ale sílu má mnohem větší než Martínek! Nebo možná si jen lépe stojí za svým. Zatím se nestalo, že by vydrželi u jedné aktivity oba. Prostě musí patřit buď jednomu nebo druhému. Tak se strkají lokty, bijí se, fackují a přetahují o hračky! Kamarádčin syn vždycky s chladnou hlavou a soustředěně bojuje, Martínek zkusí své štěstí, ale při prvním nezdaru začne strašně řvát! Obě se tomu smějeme a já si jenom říkám, jestli to tak budou mít už napořád nebo se to časem zlepší.

V pátek jsme zamířili na celý den do zoo! Bylo úplně ideální počasí, měli jsme ideální společnost a já v kočárku ideálního spáče. Akorát po 3 a půl hodinách spánku a domácím kuřecím vývaru se nějak moc nastartoval a pak jsem ho nemohla zastavit. Přišlo mi, že se v zoo naučil běhat! Náramně si to tentokrát užil! Pražská zoo totiž skýtá mnoho potůčků, misek s vodou pro volně pobíhající kachny a jiných vodních lákadel pro takové střeštidlo jako máme my. V jednom okamžiku, když Martínek čabral vodu mezi kameny, tak jsem pochopila, že nehody s vodou nejsou jen pro nechápající jednoroční mimina, ale i pro školou povinné. Jeden takový kluk, asi 10letý se snažil překročit potok, ani nebylo nutné ho přeskakovat, prostě minul a nohou ťápnul přímo do potoka. Maminka to, na rozdíl od kluka, vzala sportovně, a řekla mu, ať si namočí i druhou nohu, aby mu to nebylo nepříjemné.

V sobotu jsme se vydali na bazén, do Kunratic na jahody a pak do Lidic. Byla jsem tam poprvé a bylo tam nádherně. Rozkvetlý růžový sad voněl na míle daleko a Martínek statečně přešel celý památník. Akorát tam na něj byly opět připravené fontány. Já jsem držela Martínka za nohy na jedné straně můru, aby on mohl hlavou viset na druhé straně dolů a čabrat se o 106. Na rozdíl od misek s vodou pro kachny, fontány mají nevýhodu v tom, že se voda nevyčabrá a tak když jsem ho s řevem odnášela od fontány, měla jsem pocit, že musel vzbudit i padlé hrdiny! Buď jim země lehká!

Martínek v Lidicích také pochopil, co je to oheň a jak moc pálí. Před pomníkem dětem, kde byla „nastražena“ spousta hraček pro dětské oběti vypálené vesnice, Martínek jaksi nedbal slovních výstrah, že tam hračky necháme a že zapálené svíčky pálí, no a jednu prostě za víčko vzal. V tu ránu řev! Spálená prstová lůžka a snad doživotní ponaučení. Jak říkala prababička: „Jedna dobře mířená rána je někdy účinnější než tisíc slov“.

Ze soboty na neděli jsme se moc nevyspali, Martínka buď bolelo bříško, nebo se mu něco hrozného zdálo… asi o zkoušce s ohněm. Neděli jsme zasvětili společnosti dobrých lidí, dobrému jídlu a pohodovému výletu.

Tereza právě prožívá 19. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?