Plaváček aneb Poprvé v bazénu

Během dvou týdnů si Vítek osvojil pozici na všech čtyřech. Na kolínkách je teď každou volnou chvilku. Dokonce už se pokouší dát dopředu ruku i nohu tak, aby se posunul o kousek dál. Mateřským okem to vidím na další týden dva a pohyb na čtyřech bude dokonalý a přesunuschopný.

Nejoblíbenější činností tedy je teď pozice, při které péruje, anebo na čtyřech, a buď pozoruje reklamu v televizi, nebo se soustředí na nějakou hračku před sebou a snaží se ji „dohonit“. S tím soustředěním na blízkou věc souvisí nová lumpárna. V rohu pokoje, kde si Vítek hraje, máme takový barový pultík, kde máme počítač a malý pracovní prostor. Vedle pultíku je zásuvka pro kabel od počítače. A už určitě tušíte, na co Vítek přišel. Když se hodně zapře, dokáže kabel vytáhnout a šup, už by ho strkal do pusinky. Takže ho od kabelu přenáším pryč a pryč a on si vždycky s úsměvem doleze zpět. Po pokoji máme pěnové kostky, po kterých Vítek leze, takže z nich budu muset udělat nějakou hradbu. Dokonce jsme se při této lumpárně již několikrát nasmáli. Když Vítek zásuvku objevil, pokoušela jsem se ho od ní odradit všemožnými způsoby. Znáte to: broučku, to není na hraní, Vítečku, nech to, Vítku, tady máš hračky. Samozřejmě nic nezabírá. A tak jsem se jednou rozhodla pro jednu malou, velmi lehkou výchovnou lekci. Možná je na to ještě brzo, ale zabralo to a od té doby stačí jen přísným hlasem říct „Vítku, to se nedělá“ a on opravdu jako by mě slyšel, otočí se na mě, podívá se na mě těmi krásnými kukadly a odleze pryč k jinému objektu zájmu.

Abych se vrátila k té výchovné lekci, které se smějeme. Jednou, když měl kabel v ruce a už už ho strkal do pusinky, jsem ho přenesla o kousek dál a dvěma prsty, opravdu lehce, plácla přes ručku. Pusinku hned otočil do obráceného rohlíku a začal natahovat. Ale pláč se nedostavil. Možná si uvědomil, proč se to stalo, možná jen zabrala náhradní hračka, kterou před sebou spatřil. Když se Jára večer vrátil z práce, vyprávěla jsem mu to. Shodli jsme se na tom, že kabel musíme nějak zakrýt a dál jsme to neřešili. Další den přišel Jára z práce včas a hrál si odpoledne s Vítkem. Zrovna jsem dělala něco v kuchyni, když na mě Jára zavolal. Přišla jsem do pokoje a Jára mi povídá: „Už zase tahá ten kabel, plácni ho přes ruku“. „Proč já, ty si tady s ním“, – a musela jsem se začít smát. Jára samozřejmě taky. Takže se začíná plnit to, co Jára říká už od Vítkova narození. Já budu ta přísná maminka a on ten hodný tatínek.

Poprvé v bazénu

Minulý týden jsme absolvovali první hodinu plavání. Budeme chodit každou středu a já už od pondělka byla hrozně nervózní. Protože jsem chtěla být připravená na vše, mluvila jsem o plavání s Járovou sestřenkou. Terezka už má dva kluky a chodí plavat s oběma. Dala mi pár cenných rad, takže jsem se trochu uklidnila. Normálně nebývám z novinek nervózní, ale tentokrát jsem se bála, abych měla všechno, aby byl Vítek v pohodě a vše proběhlo v klidu.

V den plavání jsem nechala obavy doma, sbalila vše potřebné a mohli jsme vyrazit. Jára si na ten den vzal volno a jel s námi. Po cestě jsme ještě nabrali moji mamku. Přeci jen první plavání, to si nemohli nechat ujít. Bylo to senzační. Lektorka je skvělá, prostředí výborné a Vítek? Vypadá to, že má vodu rád, a celou tu půlhodinku si ve vodě užíval plnými doušky.

Jelikož to byla první lekce, učili jsme se, jak děti ve vodě držet, zkoušeli jsme, jestli se jim bude víc líbit na zádech, nebo na břiše, a zkusili chytat první hračky ve vodě. Vítkovi se samozřejmě líbí nejvíc na břiše. Pozoroval okolí, plácal rukama do vody, smál se, když se pocákal, a radoval se, když hračku chytil. Lektorka každému pověděla, která pozice bude pro miminko nejlepší. Když se dostala k nám, řekla, že určitě na bříšku, protože na zádech Vítek pořád vytahoval hlavičku, aby viděl. Jára i mamka s sebou měli foťáky, takže máme i krásné fotky.

Plavání máme od jedné odpoledne, takže obědváme o chvíli dřív a Vítek po obědě spí jen chvilku a pak vyrážíme. Hned jak jsme z bazénu sedli do auta, Vítek usnul a spal jako dřevo. Mám velkou radost, že se mu tam líbilo, tak doufám, že mu to vydrží. Byla by škoda, kdyby ne. Oba s Járou vodu milujeme, oba jsme jako mladí závodně plavali, takže by byla opravdu škoda, kdyby Vítek „kachna“ nebyl.

Fešák Vítek

V týdnu jsme se taky s mojí mamkou vypravily na nákupy. Jelikož se po létě podzim nedostavil, vyrazili jsme koupit zimnější věci. Takže k osmiměsíčním narozeninám dostal Vítek krásnou zimní čepici a péřovou bundičku. Bude to fešák.

Tak vidíte, každý den máme nějaké radosti a každý den s Vítkem je nový a krásný. Vítek je totiž takový dárek. Pro mě je každý den s ním nepřekonatelný zážitek. Když ve dveřích zacinkají klíče a Jára se vrací domů z práce, je pro něj darem, když se Vítek doplazí ke dveřím a věnuje mu jeden široký úsměv a radostný výkřik. Pro moji mamku je Vítek nejlepším lékem a pro taťku nejlepším parťákem. Pro Járovu mamku je to po dvou rychle rostoucích vnučkách změna. A pro všechny kolem je Vítek sluníčko, které se usmívá za každých okolností.

V týdnu nás čeká osmiměsíční prohlídka u dětské doktorky a kontrola na rehabilitaci, na kterou už docházíme jen se předvést, co umíme nového, takže příště se pochlubíme, o kolik jsme vyrostli a kolik už vážíme. Navíc nás čeká menší změna ve víkendovém režimu, takže se Vám pochlubíme, jak jsme nový režim všichni zvládli.

Přejeme hezké dny plné radostí
Vítek a Gábina

Fotografie pochází z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz