Planý poplach!

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Dojdu si raději na záchod všechno zkontrolovat a pořád přemýšlím, jestli je to možný. Vždyť mě nic nebolí a jsem teprve ve 33. týdnu, ještě je brzy! Ani při kontrole spodního dílu plavek jsem nic zvláštního neobjevila… žádné krvácení, špinění. Najednou mi připadá, že jsem hrozně nepřipravená, nevím, jak má plodová voda vypadat, co mám cítit, jestli musí být i bolesti v bodbříšku nebo ne.

Neváhali jsme a ihned jsme se s Jendou vypravili na pohotovost do Ústecké nemocnice, kde jsem zrovna minulý týden vypisovala porodopis. Ještě jsme se z chalupy od rodičů zastavili doma pro tašku do porodnice a vyrážíme. Celou cestu jsem ani nepípla, hlavou mi koloval takový tok myšlenek, jako snad nikdy. Celou dobu přece vím, že to přijde, tak proč mě to tak zaskočilo? Sahám si na bříško, kopanečky naší malé Elišky mě nechávají prozatím v klidu… do té doby, než začnu přemýšlet nad tím, jestli nekope zase nějak moc. Ach jo, možná kdyby mi sestřička při vypisování porodopisu neříkala, abych přijela kdykoliv se mi bude zdát, že se mimčo pohybuje nějak moc, nebo naopak zase málo, že mám sledovat pravidelné pohyby, tak by to bylo pro mě lepší. Musím se uklidnit.

POVÍDEJTE SI S LÍZOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Přijíždíme do nemocnice, samozřejmě jdeme špatně – rovnou na gynekologickou pohotovost, ani mě nenapadlo jít rovnou na porodní sál (jako bych si nechtěla připustit, že už je to tady). Navíc předporodní kurz a prohlídka porodního sálu nás čeká až za 14 dní. Naštěstí nám to sestřička na pohotovosti vysvětlila, takže jsme svůj cíl nakonec našli.

Po zazvonění vychází sympatická sestřička, která se mě ihned ujala. Zavedla mě do kabinky, kde jsem se svlékla ze svého oblečení a vzala jsem si jejich erární fialovou košili. Poté mě uložila na lehátko, kde mi připevnila na bříško sondy, které by měly změřit kontrakce a srdeční činnost miminka a nechává mě půlhodinku napospas mým myšlenkám.

Po třiceti minutách přichází i pan doktor. Provedl dva testy, aby zjistil zda se jednalo o plodovou vodu, oba jsou negativní. Provádí mi tedy ještě ultrazvuk, miminko je v pořádku, váží 1980 g, průtok hlavní žílou na hlavičce je v pořádku, stejně tak průtok pupeční šňůrou. Co je ale důležité, placenta je neporušena, je hladká a uvnitř ní je takové množství plodové vody, aby těhotenství mohlo pokračovat až do 40-tého týdne, tak jak má. 😉 Děkuji doktorovi, beru si sepsanou zprávu a s radostí utíkám pryč, ještě není náš čas. 😉

Jsem sice ještě trochu vystresovaná, ale odnáším si jednu velkou nenahraditelnou zkušenost a vlastně i zjištění, že nejsem tak dobře připravená, jak jsem si myslela. Neměla jsem totiž spoustu věcí pro sebe, jako je pití, kartáček s pastou, vlhčené ubrousky, jelení lůj a energetické bonbony (jak píšou v seznamu, který jsem obdržela při sepsání porodopisu). Ještě že mám čas to všechno koupit. 😉

Vlastně můžu říct, že i přes to, že jsem celá nateklá, brní a bolí mě v noci ruce, záda a teď nově i kolena, tak jsem šťastná, že náš čas ještě nepřišel a naše malá princezna se může v klidu doparádit u maminky v bříšku. 🙂

Hlavně nám ještě nepřišla objednaná sedačka a dokud nebude doma, tak přece nemůžu jít rodit! 😀 😀

Vaše těhulka Líza 😉

Eliška právě prožila 33. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?