Pestrých 14 dní

PAVLÍNINO MATEŘSTVÍ Fyzioterapeutka, která s Klárkou cvičí, si pochvaluje, jakých dosahujeme pokroků. Sice se zprvu divila, proč nás na rehabilitaci vůbec poslali. Nepřipadalo jí, že by toho byla potřeba. Nicméně říkala, když už jsme za ní odkázány, budeme cvičit.

Nyní má Klárka více zpevněné svaly nežli na začátku, takže to má nějaké účinky. Fyzioterapeutka Jitka je velice milá a příjemná. Klárku chválí, údajně je ukázkové dítě, co se reflexů týče. Při stlačení specifického bodu na těle jde okamžitě do polohy, která je tím vyvolána. Jiným dětem prý trvá, nežli udělají ten správný pohyb a dostanou se do zamýšlené polohy. Vrozené pohybové vzory tedy fungují na jedničku.

S Klárkou jsme začaly cvičit 4. 2., je to již přes dva měsíce, co spolu cvičíme čtyřikrát za den. Je to pro mě psychicky vysilující. Nemám dobrý pocit, když vím, že bude plakat. Na druhou stranu si říkám, že to dělám pro její dobro a že cvičením jí přeci neubližuji. Je to druh našeho fyzického kontaktu, ačkoliv u něj brečí.

Také jsem se bála, zda mě bude mít ráda. Obávala jsem se, aby si mě nezapamatovala jako „tu“, která ji ubližuje. Naštěstí tomu tak není. Pro Klárku jsem její hodná maminka, na kterou se ona směje ze všech lidí, se kterými přišla dosud do kontaktu, nejvíce.

Vítání občánků

Klárka má již za sebou vítání občánků. Proběhlo v Praze na Libeňském zámečku. Jsou to moc pěkné prostory. Městská část Prahy 8 připravila pro své malé občánky dárečky v podobě zlatého přívěsku písmene, kterým začíná jejich jméno (v našem případě tedy zlaté „K“), dětskou knížku „Husa Líza“, pamětní diplom a maminkám nádherně naaranžovanou květinu.

Na vítání se nás sešlo poměrně dost – babička a děda z manželovy strany, dvě babičky a děda ode mě (naši jsou rozvedení, tak jsou babičky dvě), já a manžel. Dělali jsme si srandu, že jsme Hujerovci.

Po slavnostním obřadu jsme šli na procházku podél řeky a potom na sladkou odměnu v podobě horké čokolády do opravdové čokoládovny, kde si vyrábí čokoládu sami.

Klárka je velice hodná a vydržela s námi posedět bez jediného zabrečení. Každý, kdo přišel s Klárkou do kontaktu, a že těch lidí bylo, se podivuje, jak je neuvěřitelně hodné miminko. Může si ji brát do ruky, kdo chce, může na ni mluvit kdokoliv a jí to nevadí. Stále se směje, brouká, kope nožičkama. Je to spokojené hravé, živé děťátko. Zkrátka Klárka je velice společenský tvor, který má rád pozornost a dokáže si ji užívat.

Očkování

Podrobili jsme se druhé injekci haxavakcíny. To znamená, že Klárka nemusí tři dny cvičit – jupíí. Tři dny nebude plakat.

Očkování snáší Klárinka velice dobře. Dokonce jen kníkla při aplikaci, ale vzápětí již ani nevěděla, že se něco dělo. Žádné vedlejší negativní příznaky se nedostavily. Již od Klárčiných 2,5 měsíců nekojím. Přesto se snažím odstříkat i to málo, co mám. Je to opravdu drobet. Od poloviny třetího měsíce to bylo z obou prsou tak 15 – 20 ml, a zhruba od poloviny čtvrtého měsíce pouze na 4-5 malých lžiček.

Říkáte si, že to nemá smysl? Ano, ale vyčkávala jsem do druhého očkování. Považuji to málo mateřského mléka, co dostává, za vitamin, který jí dám.