Perný týden

Nejdřív bych ale možná měla začít tím, že se alespoň trochu představím, protože v minulém článku na to úplně nedošlo. Začnu tím, co již víte, že se jmenuji Iva a je mi 36 let. S manželem Petrem (42 let) jsme se vzali před dvěma lety. Bydlíme v Praze a máme v péči Petrova syna Jakuba z prvního manželství. No v péči, je mu již 19 let, takže o péči se již úplně nedá mluvit, protože těžko říct, kdo koho vlastně vychovává . 🙂 Kuba studuje VŠ a již má i vážnou známost, no zkrátka je to už skoro dospělý muž. 🙂

V úterý jsem si s hrůzou uvědomila, že pokud chci rodit v Praze, musím se ve středu registrovat do porodnice. Ne že bych o tom ještě neuvažovala, vhledem k tomu, že od samého začátku těhotenství slyším, že v Praze se k porodu registruje ve 14+0. Spíš jsem měla dilema, zda rodit v Praze, nebo v Neratovicích, na které slyším v poslední době samou chválu.

Díky tomu byla pro mne středa opravdu hektická. Ráno z Prahy 7 na Prahu 4 na kontrolu k mé gynekoložce. Kontrola byla naštěstí jen rutinní, vše je v pořádku, miminko krásně prospívá a musím říci, že kontroly si opravdu užívám. Vždy ležím na lehátku a při pohledu na monitor se mi rozzáří oči a na rtech mám úsměv, který prostě nejde zastavit. 🙂 Od paní doktorky jsem chvátala do práce na Prahu 3. Naštěstí jsem měla k dispozici auto, takže to nebylo tak zlé. Když jsem ale dojela před práci, povedlo se mi vybít již tak slabou baterku v autě a auto už nešlo nastartovat. V tu chvíli jsem byla vděčná za svého muže, který vzal situaci pevně do svých rukou, vše vyřešil a ještě mě stihl utěšit, že se přeci nic neděje, protože počítal s tím, že se to jednou stane. 🙂

Bohužel to znamenalo, že bude mít odpoledne o zábavu postaráno. Sehnat baterii, dojet pro ni MHD, pak s ní MHD k autu, po tmě baterii vyměnit a vyrazit domů. 🙂 Já jsem mezitím v práci strávila pouhé tři hodiny a už jsem zase mazala pryč, tentokrát však už MHD na Prahu 5, do Motola. Přesně tak, ke svému porodu jsem si nevybrala profláknuté Podolí, ani Apolináře a nakonec ani nejbližší porodnici Bulovku, ale právě již zmíněný Motol. Zaprvé jsem tam byla již na jaře, a i když to byla špatná zkušenost, protože jsem musela podstoupit revizi kvůli zamlklému těhotenství, byli tam až na jednu sestru všichni moc milý a citliví. Navíc, co si budeme vyprávět, pro miminko je to asi ta nejlepší dostupná péče v Praze, obzvlášť v případech, kdy by snad nebylo všechno tak jak má. Ale tyto myšlenky si nepřipouštím.

Jediné mínus, které Motol má je, že k registraci se člověk musí dostavit osobně a nelze ji v dnešní moderní době provést přes internet. Ale to je detail. 🙂 Registrace probíhá do 14:30 do 15:30 a manžel mne nabádal, abych vyrazila raději dřív, ale to nakonec opravdu nebylo třeba. 🙂 Do nemocnice jsem dorazila před třetí a ve tři už jsem měla vše vyřízené. Když jsem přišla na oddělení k registraci, nekonala se žádná fronta ani nával. Sestra si vzala mou průkazku, zatímco já čekala na chodbě, dala mi do průkazky razítko, přidala instrukce, předpokládám, že si mne někam zapsala a za minutku mi průkazku vrátila a já zas mohla jít, tentokrát však naštěstí už domů. 🙂 Podle instrukcí se do Motola vrátím zas až v 36. tt, tedy za předpokladu, že si to přeci jen nerozmyslím a nepůjdu rodit do těch Neratovic. 🙂 Registrace tam však probíhá nejdříve od 28. tt, tak ještě uvidím, zda to ještě nepřehodnotím.

V pátek jsem musela na kontrolu na nefrologii, kam jsem se vydala asi po cca 7 letech. Vlastně jen proto, že jsem těhotná, pro kontrolu a jistotu mne tam poslala doktorka z gynekologie. Již od dětství mám v moči menší množství krvinek. Tento stav je bohužel nezvratný, ale naštěstí to není nic vážného, ostatně stejně je tento stav neměnný. Co mne překvapilo, i když jsem byla objednána, tak jsem dlouho čekala, než jsem přišla na řadu. Čekárna byla zkrátka našlapaná k prasknutí. Paní doktorka si také na tento stav mírně postěžovala, že to asi budou erupce na slunci, protože dnes přišlo hodně neobjednaných pacientů. Naštěstí i tak byla atmosféra v ordinaci příjemná a s paní doktorkou jsme se celkem nasmály. Udělala mi kontrolní UTZ, jukla také na miminko se slovy, že je to pěkný akrobat a že srdíčko miminku krásně bije. Shodly jsme se, že je to pro paní doktorku příjemná změna, vidět také něco jiného, než jen ledviny atd. 🙂

V sobotu jsme vyrazili s mužem na oslavu taťkových 74. narozenin, které jsme tedy museli pomoci i připravit, vhledem k tomu, že naši již nejsou nejmladší . 🙂 Připravila jsem chlebíčky, jednohubky a později jsme ještě připravili maso na řízky. Hosté, část rodiny ze strany otce, dorazila cca ve tři a mohlo se začít hodovat. Dorazil i pětiletý Eliáš, syn mého bratrance, takže o zábavu bylo postaráno. Musím říct, že jsem se vážně obávala, že ten den přiberu alespoň dvě kila, kolik tam bylo jídla. 🙂 Nicméně setkání to bylo vážně moc příjemné a rozpustili jsme ho až po deváté, a to jen kvůli tomu, že jsme já a Eliáš už byly opravdu velmi unavení a bylo jasné, že nemá smysl pokračovat.

Dnes, v neděli ráno, mne i velmi překvapila naše váha. Místo toho, aby šla po těch hodech nahoru, tak se na ni objevilo pouze o 200 g více než před otěhotněním. Bříško mi roste, ale váha naštěstí zatím ne. Tělo si evidentně zatím bere z mých tukových zásob, ale nedělám si iluze, že se to jednou nezmění a bojím se, že to pak nezastavím. Toto je asi důsledek toho, že se teď snažím jíst zdravěji, více ovoce a zeleniny a hlavně už ve večerních hodinách neujíždím na hermelínu, který mám tak ráda. 🙂

Těhulkování zdar a těším se na příští týden, který bude zas pro jednou snad klidný. 🙂

Ivča právě prožívá 14. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?