Padám na pusu

Poslední dvě noci jsem spíše nespala. Z nějakého důvodu se pusinka Maxík v noci vzbudí a ječí vzteky a ryčí, jako když ho na nože berou, propíná se v luk, nechce ani napít ani ,,dudu“. Teplotu neměl, bříško ho určitě taky netrápilo. Takže by za to mohly zase zuby? To se asi nedozvím. Jen vím, že nakonec jsme oba usnuli na posteli, on přitisknutý ke mně v mém náručí. To ho vždy alespoň na chvíli donutilo přestat se vztekat, ale pak z ničeho nic začal vždy nanovo. Modlím se, aby dnešní noc už byla normální. Jindy spí bez problémů celou noc až na pár probuzení, kdy ale jen dostane trochu napít a dudáček.

Jsem tedy vyřízená. Unavená, protivná a chybí mi velká většina mé obvyklé trpělivosti s těmi našimi lotry. Aby toho nebylo málo, tak Alex je dneska extrémní. Lítá, rámusí, rozhazuje věci, na chvíli nevydrží sedět na zadku a i brášku zlobí. Dopoledne mi ho chudinku vzbudil, když se snažil dospat, co v noci nestihl. No prostě když už tak už. Ať se máma má prima. A počasí za oknem je ospalé, každou chvíli to vypadá na déšť a nás čeká odpolední procházka ven. Co vám budu povídat, nejraději bych zůstala doma, zavřela se do ložnice, dětičky nechala tatínkovi a šla spinkat. Tak snad se zadaří dnes v noci.

Asi před týdnem jsem si sepsala seznam všeho, co je potřeba pro Dexe koupit a hned jsem se cítila klidnější, že mám alespoň už jasno, co se musí koupit a na kolik nás to vyjde. Až na cenu kočárku to není tak strašné, což je pozitivní. Jelikož je Maxíkovi teprve deset měsíců, tak většinu samozřejmě máme a zbývá dokoupit jen minimum jako pampersky, nutrilony, čajíky, pár hadříků atd. O kočárku máme už delší dobu poměrně jasno. Koupíme vlastně jen sourozeneckou verzi našeho kočárku a tak se obejdeme i bez koupě hluboké korby neboť ji, byť v jiné barvě, máme. Jednotlivé komponenty všech kočárků této značky jsou kombinovatelné, což je super. A Max si nebude muset zvykat na nový kočárek, jelikož sedačka sporťáku je vlastně tatáž. Pěkně jsme to s naší tetou Bárou vymyslely, že? To s ní vždycky přemýšlím a vymýšlím, co a jak bude nejlepší. Miminka nás zkrátka baví.

Ono už vlastně zase tak moc času není. Mám stanovený termín na 14.12. V toto datum, ale již budeme mít našeho broučka zcela jistě doma. Oba kluci jsou narození dříve a tak ani tentokrát nepočítám s ničím jiným. Nebo možná naopak tentokrát ten porod hrozí tím spíš, když se zamyslíte nad tím, jak vypadá můj běžný denní režim. Neustále lezu někde po zemi ať už pro Maxe nebo pro rozházené hračky, které neustále vyšťourávám z pod gauče a jiných pro mě úžasně dostupných míst. Zkrátka si myslím, že rodíme na koneci listopadu. A po zkušenostech s Alexem musí být měsíc před porodem všechno doma nachystané a to včetně tašky do porodnice. Tudíž máme do konce října co dělat a už se opravdu musíme vrhnout na dětský pokoj, aby byl hotový se vším všudy a vše bylo i po této stránce hotové.

Jediná pozitivní věc na uplynulém týdnu je, že Maxík se naučil dělat ,,paci paci“. Moc se mu to líbí a má radost z toho, že ví, co po něm chci, když zavelím „paci paci“. A na ,,ne ne ne“ začne zběsile kroutit hlavou ze strany na stranu a směje se.

Také se už sám zvládne postavit, když má o co a z chodítka se začal naklánět ven tak, že mám až strach aby nevypadl po čumáku na zem.

Tento týden nás čeká dětská doktorka. Maxíka čeká ďobanec, chudinku malinkatýho a Alexek rovnou podstoupí tříletou prohlídku. To jsem zvědavá, protože ten náš lenoch mluví nějakou neznámou kmenovou řečí a po našem začíná rozvazovat až teď poslední měsíc. To jsem na to zvědavá, co nám paní doktorka řekne.

Mějte se hezky a přeji, aby jste byli ve spánku více úspěšní než já.