Opičí versus lidské mládě: Jaký je mezi nimi rozdíl?

Podle ortodoxních příznivců „šátkování“ neboli nošení dětí v šátku či jiném nosítku vertikálně v tom téměř žádný rozdíl není. Tato móda se rychle šíří, na internetu najdete velké množství informací s touto tématikou a s nimi i spoustu mýtů, které můžou mít a mají negativní vliv na pohybový vývoj dětí. Ráda bych na tomto místě vypíchla několik klamavých reklamních triků, na které je třeba si dát pozor.

Při surfování po netu a pročítání práce psycholožky a psychoterapeutky Michaely Mrowetz, průkopnice podpory rané vazby mezi matkou a dítětem v našich porodnicích (jejíž práce si v tomto ohledu velice vážím), která je mj. propagátorkou kontaktního rodičovství, jsem narazila na stránky o nošení dětí v šátku.

Idea je to hezká. Dítě je stále u matky, jako tomu bylo v těhotenství. Zjednodušeně řečeno, by jim oběma mělo být takto nejlépe. Musím se přiznat, že i já jsem se nechala zlákat dobře znějícími argumenty v souladu s ideou kontaktního rodičovství. Jak to tedy s tím šátkováním a kontaktním rodičovstvím doopravdy je?

Co vede rodiče k tomu, že nosí dítě u sebe v šátku?

Vše to nejspíše začalo už v 60. letech 20. století, kdy britský psychiatr J. Bowlby vyslovil teorii rané vazby, attachmentu. Avšak vlnu popularity nejen u americké veřejnosti zvedlo v 70. letech napsání knihy Koncept kontinua od Jean Liedloffové, která si všimla souvislosti nošení dětí v šátku a sociálně a emočně vyspělého chování jihoamerických indiánů.

Co je to raná vazba?

Není to nic složitého. Jednoduše řečeno to znamená, že k tomu, aby z dítěte mohl vyrůst zdravý, sebevědomý, odolný a šťastný jedinec schopný v životě navazovat a udržet si klíčové vztahy, potřebuje mít stabilní a láskyplný vztah se svými rodiči, kteří dokážou uspokojit jeho emoční a fyzické potřeby, zajistit mu pocit bezpečí.

Jak to vypadá v praxi…

Dítě pláče, křičí nebo se směje, chce být u vás. Co uděláte? Pohladíte ho, kolébáte, zahřejete ho, nakojíte či ho nakrmíte, mluvíte na něj nebo mu zpíváte.

Podle definice by se měl vědomý a kontaktní rodič zodpovědně připravovat na těhotenství, porod a rodičovství, vnímavě reagovat, spát s dětmi v posteli,…

Možná vám na tom nepřipadá nic neobvyklého. Mně také ne. Potíž může přijít v momentě, když se ze samozřejmých věcí, které jsou u zdravých a průměrně inteligentních rodičů naprosto automatické, udělá nafouklá bublina, které se ještě navíc dá název vědomé kontaktní rodičovství.

To vše by bylo v pořádku. Pořád je to lepší než šířit zažité mýty o tom, že dlouhodobé kojení je nezdravé nebo že novorozenec a malý kojenec se přílišným mazlením a láskou rozmazlí.

Jak to ale vypadá, když se vědecké výzkumy a práce pokroutí a upraví k obrazu svému?

Na webových stránkách, věnovaných „šátkování“, prodeji šátků, nosítek, kurzů a podobně, najdete líbivě napsané texty o biologických předpokladech nošení ve vertikální poloze a podobných nesmyslech. Ráda bych se s vámi o některé z nich podělila…

Jak tedy vertikální nošení obhajují:

  • Nejdříve vám předvedou, jaké mají znalosti z oblasti psychomotorického vývoje člověka. Čímž získáte dojem, že tomu rozumí.
  • Pak zdůrazní, že z těchto fakt vyplývají určitá pravidla, jak má být dítě do šátku vázáno (vlastnosti materiálu, poloha dítěte, postavení dolních končetin, pevnost úvazu apod.)
  • Ujistí vás, že to ale není tak složité, jak se může zdát (aby vás to náhodou neodradilo od koupi šátku a kurzu), není totiž nutno znát mnoho úvazů, abyste jejich střídáním měnili zátěž a ulevovali svalům a páteři…! Stačí se naučit pouze jeden úvaz, který se vám líbí.

Co na to asi říkají svaly a páteř toho miminka, když dlouhodobě setrvává v jedné poloze bez možnosti její změny a to ještě vertikálně…?

  • Ještě jednou vás ujistí, že šátek je výhra pro dítě i rodiče… V šátku prý dítě procvičuje svaly i páteř, centrum rovnováhy je neustále provokováno a procvičováno.

Jak se cítíte po několikahodinové cestě autem po nerovném terénu nebo např. jízdě po dálnici D1 s „panelovým“ povrchem? Já tedy nic moc. Zvláště pak, když nemám možnost si zastavit a protáhnout se, projít se nebo si zacvičit. A když navíc takovou cestu prospím se zvrácenou hlavou, nejenže jsem pak celý den unavená, ale často se mi i zablokuje krční páteř. U malého dítěte je to ještě horší. V autě se můžete alespoň částečně pohybovat, představte si, že by vás ještě k tomu někdo napevno sešněroval.

(viz obrázek 1: Poměr hlavy k tělu u dospělého a novorozence )

U novorozence navíc tvoří hlavička ¼ váhy celého těla a páteř ještě minimálně 7 až 9 měsíců na svislou pozici nebude připravena. Je to podobné, jako když jdete do posilovny a chcete honem rychle nabrat svaly, naložíte si mnohem větší zátěž, než dokážete zvládnout a….domů odcházíte v lepším případě bolaví, týden nemůžete vyjít schody a napít se z hrnku, v horším případě s natrženým svalem.

  • Pak následuje velice oblíbené jmenování výhod, které šátek přináší. Připomíná mi to analogii jako u propagování různých chodítek, hopsátek a dalších mučítek a ničítek páteře. Se šátkem zvládnete obstarat domácí práce. Bez problémů zvládnete překonat schody, dopravní prostředky. Můžete chodit na výstavy, výlety, trávit své rodičovství aktivně. A pozor!!!: Velmi malým dětem nevadí ani celodenní nošení, protože jim zprostředkuje hodně vizuálních podnětů, což je pro ně zábava. Vše, co jsem napsala výše, teď vynásobte 10x.
  • Tvrzení, že vertikální nošení s abdukčně flekční polohou dolních končetin je velmi příznivé pro zdravý vývoj kyčelních kloubů, je dosti zavádějící.

Ano, abdukčně flekční poloha DK je příznivá u dětí s dysplazií kyčelního kloubu, ale ne při vertikálním nošení. Vývoj kyčlí souvisí s postavením pánve, což dítě nacvičuje v poloze na bříšku s oporou o lokty. Stačí se zamyslet. Nejsem žádný fyzikální génius, abych si nespočítala, že 1+1 jsou 2. Síla zemské přitažlivosti je neúprosná a zatím nikdo nepřelstil její působení na Zemi. Stačí malá změna úhlu a je to hned někde jinde. Lepší obrázek si udělejte z přiložených fotografií. Šipky ukazují směr působení gravitace.

(viz obrázek 2: Chování dítěte „na srdíčku“ a 3 ve svislé poloze)

  • Když pak začnou srovnávat člověka s opicí a tvrdí, že lidské mládě je dle vědců tzv. nošenec, stejně jako mládě opice, jdu do kolen.

(viz obrázek 4: Šimpanz bonobo s malým kojencem a 5 Lidský kojenec v šátku vertikálně)

Vidíte rozdíl? Opičí mládě se na rozdíl od lidského samo drží své matky, to lidské mládě neumí – čili není na tuto polohu ještě připraveno.

  • Dalším častým argumentem je, že se u dětí nošených v šátku nevyskytuje sleželá hlavička neboli plagio cephaliae.

Symetricky oploštělé záhlaví se vyskytuje u dětí, které mají nedostatek vitaminu D a u dětí, které nebyly během dne polohovány na bříško (častější výskyt u dětí souvisí např. s abdukčním balením pro dysplazii kyčlí). Asymetricky sleželá hlavička je častá u tzv. predilekce, jejíž příčiny jsou různé (geneticky, před porodem, v průběhu porodu, asymetrickou manipulací s dítětem, jeho nošením a chováním v náručí či šátku jednostranně nebo vertikálně se záklonem a úklonem hlavy, při blokádě krční páteře a další). Dítě pak upřednostňuje jednu stranu, kam se dívá i na rovné podložce. Vidíte tedy, že právě asymetrické nošení dítěte v šátku, predilekci hlavy a následně její sležení způsobuje.

  • Zdrcující věta, která nejen na laika působí opravdu vědecky a důvěryhodně: Nošení ve vertikální poloze v pevně dotaženém šátku je přirozenou odpovědí na potřeby matky a dítěte a je v souladu s poznatky biologie lidského chování a psychologie.

Přirozenou odpovědí na potřeby maky a dítěte je vzájemný těsný kontakt, ale ne nutně v šátku. A co hledisko psychomotorického vývoje člověka? Na to tu jaksi účelově pozapomněli…

Inspirací z dob minulých, od lidí žijících v souladu s přírodou mimo moderní společnost by mohlo být naslouchání tělu a duši nejen svému, ale i toho drobečka. I ty ženy z pralesa mění každou chvíli typ úvazu i polohu dítěte. Jednak kvůli tomu, že i ony mění polohu svého těla při práci tak, aby to pro ně bylo pohodlné. Nepřetěžují své tělo i tělo dítěte nošením ve stále v jedné pozici. Odloží-li matka dítě na zem, reálně mu hrozí nějaké nebezpečí v podobě uštknutí, sežrání, úrazu apod. V takovém případě představuje nošení v šátku i obranné hledisko. Také zde hraje svou roli genetika. Co je dobré pro jednu rasu a kulturu, nemusí být dobré pro jinou. Dále pak životní tempo a rytmus jsou také neporovnatelné od vyspělé kultury. Přírodní národy nechodí většinu svého života po tvrdém povrchu, nesedí mnoho let ve škole v lavici, doma pak u televize či počítače, místo chůze nejezdí autem či MHD,…

V této souvislosti mě napadá ještě jedna věc. Ani my dospělí často neumíme vnímat své tělo, co mu dělá dobře a co mu škodí. Příkladem může být nezdravý životní styl (nedostatek nebo nevhodná pohybová zátěž, nedostatek spánku, nezdravá strava, kouření, alkohol,…). Bohužel jsme cit pro své tělo postupně vytlačili ze svého vědomí. Nyní se jej snažíme získat zpět. Tato cesta znovu objevování by však neměla vést zpět do pralesa.

  • Na závěr mě dostává tvrzení: Pokud dítě z počátku pláče, je to zcela normální.

Čili když se to vašemu dítěti nelíbí, to nevadí, zvykne si!!!

Tím vším ale nechci říct, že šátek je odsouzeníhodný. Blízkost maminky dělá dítěti moc dobře. Nevidím důvod, proč nepochovat miminko ke zklidnění, k usnutí nebo například ke krátkému nákupu v poloze tzv. kolíbky (ale střídat strany). Zdravé dítě by neměl tento způsob nošení nijak poškodit. Pakliže nechcete svému dítěti zadělat na vadné držení těla a skoliózu a s tím související bolesti zad, nenoste ho více než několik hodin nebo dokonce celý den v šátku či jiném nosítku v horizontální pozici v kolíbce a byť jen krátkodobě ve vertikální pozici. Rozhodně vám to nemůžu doporučit.

Upravování a překrucování faktů, vědeckých studií k obrazu svému a k nabádání rodičů k jednoznačně škodlivému způsobu nošení dítěte v zájmu zvýšení prodeje, mi připadá ostudné. Kdyby vám ten malý, na vás zcela závislý človíček, mohl říct, co mu dělá dobře a co mu škodí, možná by vám řekl: Maminko, já ještě neumím sedět. Nedělej to za mě!

Někdo si možná myslí, že tělo má jít do hrobu pořádně zhuntované, já mezi ně tedy nepatřím.

Tímto apeluji na zdravý selský rozum každé/ho z vás! Než se nadchnete a podlehnete této módní vlně, položte si otázky jako: „Je tato pomůcka a svislá poloha v ní pro mě a mé dítě nutná a nezbytná? Jsou i jiné možnosti, jak můžu uspokojit základní potřebu po kontaktu a zároveň podpořit jeho zdravý nejen pohybový vývoj?“

Psáno pro www.bejbykurz.cz

Foto zdroj: ad obr. 1) http://vos.palestra.cz/skripta/anatomie/3a2.htm
ad obr. 4) http://is.muni.cz/do/rect/el/es tud/prif/ps09/kruh /web/pages/01-primati.html

15.5.2015 11:51  | autor: Veronika Študlarová

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist