Ohlédnutí do minulosti a loučení

Na začátku to byla mladá ženská plná energie s chutí dobýt svět. Když jsem přišla do velkoměsta, kde jsem později měla slušně našlápnutou kariéru a našla si svého vysněného prince na bílém koni, i když ten můj princ si vlastně našel mě a já se dělala nedostupnou, protože ten princ byl dlouholetý přítel mé známé a já v té době měla také přítele. Ale jak to tak bývá, láska hory přenáší a po pár měsících se změnila situace a můj princ byl volný a já také. Vzpomínám na dobu před pěti lety, kdy jsem slavila své narozeniny a přišla mi MMS s růží, kde bylo napsáno vše nejlepší k Tvým narozeninám a já nevěděla od koho to je a ten tajný neznámý byl můj nynější manžel. Po těch pár měsících jsem tedy po naléhání proseb o schůzku podlehla a sešli jsme se na nezávazné schůzce, ze které už jsem odcházela po uši zamilovaná do uličníka, co má krásný šibalský úsměv.

Od této doby uběhlo 5 let. Za tu dobu jsme toho spolu prožili opravdu hodně, několikrát mě tahal doslova hrobníkovi z lopaty a já mu vděčím za to, že tu jsem, když můj zdravotní stav pokulhával. Překonali jsme spolu moji počínající rakovinu děložního čípku, kterou jsem naštěstí zvládla jen s menší operací. Po třech letech snažení se o miminko, které se zdály být neskutečně dlouhé a nekonečné, kdy jsme absolvovali psí kusy u návštěv všemožných doktorů, po nezdarech jedné léčby, kdy jsem málem přišla o vejcovod a skončila na kapačkách. Nabrala jsem x kg, abych otěhotněla, ale nezdařilo se, necítila jsem se ve své kůži, nebyla jsem to já. Až jsem jednoho dne řekla dost!! Ze dne na den jsem odešla ze své práce, kde jsem měla jistotu a vrhla se do hledání nové a ještě lepší a nakonec jsem našla a byla nadmíru spokojená! Shodila jsem ony kilogramy, co jsem nabrala po hormonální léčbě a byla jsem to zase já, veselá a ztřeštěná ženská. Začala jsem se setkávat více s kamarády a chodila do přírody s naší stafordicí Darinou, prostě užívala si život plnými doušky a nemyslela na to, co bude, nebo nebude, prostě jsem to odsunula někam hluboko pryč.

Dny ubíhaly a já jsem prožívala takový ten nově nastavený stereotyp a myslím, že jsme byli celkem šťastní. Akorát jednoho dne bylo vše jinak a ten den se mi život otočil o 160 stupňů. Po tom, co se mi ráno udělalo špatně a už jsem se pár dnů necítila ve své kůži, mi manžel řekl, ať nedělám hrdinku a udělám si těhotenský test, ten večer jsem se mu vysmála, že to není možné, ale další den ráno už to přišlo divné i mě tak jsem si ten test přeci jenom udělala a pak jsem nevěřila vlastním očím. Zírala jsem na něj a nevěřila tomu, co se mi odehrávalo v hlavě, asi ani nejde popsat, takový zmatek! Ale opravdu jsem těhotná, bude ze mě máma, já budu mít dítě! Nemohla jsem tomu uvěřit, že po těch letech jsem opravdu těhotná! Plakali jsme oba dva štěstím a další a další kontroly, kdy jsme viděli tu naší malou bublinku, jak jí tepe srdíčko a ten malý človíček ve mně roste, až se naše malá vymodlená holčička 29.3.2014 v 13:18 v Podolí rozkřičela na svět.

Naše srdíčka zaplavila nová vlna lásky, kdo má děti, určitě dokáže pochopit, co tím mám na mysli, je to tak nádherné, že se mi i teď valí slzy po obličeji. Když si vzpomenu, jak se ten náš malý skříteček koukal těma malinkýma očičkama a seznamoval a se s maminkou a tatínkem. Tomu našemu pokladu, který teď spinká v postýlce, za chvilku budou dva měsíce a teprve teď chápu, jak je nádherné mít dítě, sice jsou dny, kdy se pláče a trápí jí prdíky, ale ten nádherný úsměv a žbrblání to všechno smaže a já se utápím v Nikolce a jejím nádherném úsměvu.

Děkuji moc redakci, že mi umožnila přispívat a sdílet tím moje zážitky, doufám, že se články líbily a chci se tedy rozloučit a popřát všem nastávajícím maminkám spoustu zdravíčka a hlavně, aby si užívaly té krásy být maminkou.

Mějte se krásně, loučí se Lucka s Nikolkou!