Od stěhování po nemoc až k jahodové pastě

Konečně. Vidina stěhování se zpět do krásného, čistého, suchého, nového a voňavého domečku je tu. Dostali jsme povolení nastěhovávat prvních pár věcí, takže jsme si o víkendu mákli a už je hotová celá ložnice. Nemůžu se dočkat. Už je to tu opravdu náročné především ty podmínky pro holčičky. Začalo nám blbnout topení, takže ráno se budíme do zimy, v koupelně se netopí vůbec, tudíž koupání jednou za tři dny a to je ještě takový fofr, že to kolikrát holky ani nestihnou postřehnout. No obrovsky se těším. Až budeme ve svém a budu jim moct uvařit normální teplé a dobré jídlo. Budu dělat domácí příkrmy pro Sárinku, těším se, že zavedu nějaký režim v jejím papání. No konečně začneme fungovat.

Jinak Sárinka je stále otesánek. Příkrmové skleničky už krásně baští a pomalu začínám dávat i kousky. Do toho občas dostane do ruky kus zeleniny nebo ovoce, aby se učila. Jídlo jí opravdu chutná. Velkou křupku do sebe hodí jak nic a dožaduje se další. Své pérování na kolínkách už „vytunila“ a začíná se zvedat z kolínek na nohy a dělá něco na způsob komínu a je takhle schopná i chvilku vydržet. Pak přijdou ty její polohy na bok a z nich na nás tak frajersky kouká, jako kdyby to měla všechno na háku. Měla nyní absolvovat očkování proti pneumokokům, ale to nakonec odložím, jelikož Laurinka je nemocná a já chci, aby byly obě holčičky úplně zdravé.

Nemocná Laura

Budu doufat, že Sísa si v bříšku vybudovala opravdu dobrou imunitu. Tenkrát jsem tvrdila, že tím, jak jsem byla v těhotenství se Sarah častokrát nemocná, tak ona pak bude nemocná minimálně. O Lauře to neplatí, bohužel opět ji trápí vysoké horečky. Zítra se chystáme k doktorce. Už třetí den se jí teploty stále šplhají přes 39 a já musím být ve střehu. Ty teploty jsou pro mě obrovským strašákem. Dostala ošklivý kašel a velkou rýmu. První noc byla náročná, nemohla zabrat, pak chvíli spala na mně, protože jí dělala dobře ta zvýšená poloha. A já zrovna potřebovala kojit Sárinku, no poslední dny opět stojí za to.

Nejhorší jsou chvíle, kdy Sísa spinká venku v kočárku, Lola do toho doma s horečkou, uplakaná, horká a Sárinka začne plakat. Začne plakat i Lola, že nemám chodit pryč, a já jsem najednou v začarovaném kruhu. Naštěstí to vždycky Laurince vysvětlím nebo ji něčím zabavím a chvíli vydrží, ale v jednu chvíli už jsem opravdu nevěděla jak. Po těch horečkách se Lole na nožičkách a ručičkách objevily veliké červené fleky, tak jsem také zvědavá, co nám k tomu paní doktorka řekne. Teď se mi akorát zase vzbudila s pláčem, protože se nemohla pořádně nadechnout, kašlala a hodně polykala. Tyto bezmocné situace mi neuvěřitelně ubírají psychických sil. Ve chvílích, kdy bych měla být silná a být tu pro ně, tak hledám tu sílu a hledám to nadechnutí, aby ji mohly čerpat ze mě, ale je to ohromně těžké.

Děti by neměly  být nemocné. Ta bezmoc, kdy jim člověk nemůže nijak pomoct, je šílená. Teď dýchá, krásně, klidně. Cítí se u mě v bezpečí, a to je momentálně asi to nejvíc, co jí můžu dát.

Jaro za dveřmi

Konečně nám skončily ty obrovské mrazy a na konci víkendu jsem dokonce šla ven a slyšela zpívat ptáky. Bylo to nádherné. To má hned člověk úplně jinou energii. Už aby to jaro bylo tady. Všechno kvetlo a sluníčko mělo větší a větší sílu. V mrazech jsem Sárinku nemohla dávat ven, tak spala vždycky jen chvíli v kočárku na chodbě a teď to poslední dny dospávala. Je na ní neuvěřitelně znát, jakmile nemá ten svůj dlouhý dopolední spánek. Proto vítám teplejší dny, abych ji mohla dávat spinkat zase ven, jak má ráda.

Pro dnešek se opravdu loučím, jelikož mě potřebují někde jinde a já teď musím být mámou na plný úvazek.

Mimochodem moje mateřská deformovanost stále pokračuje. Začala jsem si čistit zuby dětskou jahodou pastou. A kdy že si to pokaždé uvědomím? Až když ji přemílám v puse a říkám si: „Uff, co to je za chuť?“

Mějte se krásně a buďte zdraví.

Bára a Sisi