Obnažování v restauraci

Pár dní na to jsme se usadili na Lipně do zahradní restaurace a mě začalo něco šimrat na zadku. Pod šatama! Začala jsem se ošívat o to víc, když mi došlo, že mi pod šaty vlítla vosa. Dostat vosu z podšatů, aniž bych se v restauraci obnažila, byl nadlidský úkol. Nezbylo, než prostě sukni vyhrnout a vosu vyhnat. Mezitím už mě stihla několikrat bodnout.

Konečně jsem si sedla (docela to bolelo) a zjistila jsem, že z boku mi pod šaty vlítla další vosa! To už jsme se nerozmýšlela ani minutu a vyhrnula šaty až k pasu. I tahle vosa mě stačila pobodat. Přeci se tu nenechám zničit vosami! Letos jsou ale fakt nějaké agresivní, pomyslela jsem si.

Díky zkušenosti s vosím bodnutím má teď Toby strach z jakéhokoliv létajícího hmyzu. Včera ke mě zrovna vyděšeně přiběhl, přičemž křičel: “Včela!!! Mamííí, včela…!” Myslel vosa. A byla to moucha…

Ale dost o vosách. Vosy už nás neotravují. Alespoň ty belgické. Vracíme se zpět do starých kolejí, máme doma Michela, který si užil pánskou jízdu v Itálii. Moje mamka se synovcem už take odletěli (synovec letěl poprvé letadlem, byl to pro něj zážitek a tak ráno v den odletu radostně zvolal: Hurá, dneska letím domů! A já? Ještě nadšeněji jsem souhlasila! Huráááá, letíš domůůůů! :- ) A místo nich tu mám na návštěvě kamarádku Míšu s přítelem.

Za pár dní ale končí všechny návštěvy a výlety a začíná školka (podruhé hurááá!). Dnes máme ve školce informační večer, máme se podívat na Tobyho novou třídu a paní učitelku. Jen doufám, že si jí Toby oblíbí stejně jako tu předchozí.

Měli jsme také v plánu začít s Tobym chodit od září na kurzy plavání. Nějak jsme podcenili zápis a už je pozdě. Až do ledna je vše obsazeno. Do léta času dost, říkám si. Nebudu to hrotit. Chci jen, aby si zvykl na vodu, aby mu nevadilo cákání vody do obličeje, možná, aby uměl na chviličku zadržet dech. Snad se nám podaří Tobyho přihlásit alespoň na tělocvik.

Má ho dvakrát týdně ve školce a tyto dny patří mezi jeho oblíbené. Je tak rád, když může běhat a skákat přes překážky. Když jsem Michelovi v červnu koupila nové boty na běhání, Toby si je s neskrývanou radostí prohlížel a ptal se, jestli jsou jeho. Musela jsem ho zklamat, jsou pro tátu. Ihned tedy vzal svoje sportovní boty, položil je vedle těch Michelovo nových, zářivých bot a nadšeně Michelovi vysvětloval, že teď už spolu můžou běhat. A rychle. Což mu následně předvedl, když se rozhodl sprintovat šedesátku u nás v obýváku. I s překážkama (= gauč).

Toby si oblíbil kromě tělocviku i jednu belgickou dívčí skupinu. Je tu hodně populární, jmenují se K3, Tobísek si jejich písničky neustále prozpěvuje.

Nedávno jsme se ho v obchodě ptala, jakou mám kupit náplast. Neměli jsme doma už ani kousek dětské . Toby je v období, kdy potřebuje odborně ošetřit a zalepit jakékoliv zranění. Oblepuje sebe a zároveň celou naší rodinu. Toby na mou otázku jasně pronesl, že chce náplast s K3. Stála jsem před tím regálem a uprostřed na mě civěla K3 náplast – růžová, třpytivá, holčičkovská. Zeptala jsem se, jestli nechce radši jinou… tuhle..s autama, letadlem…? Ne, zaznělo rozhodně, chce K3.

Domů jsme mířili s růžovou náplastí v tašce a Toby mi spokojeně vyprávěl, že až bude mít táta nějaké AUVÍ, klidně mu půjčí jeho náplast. Pousmála jsem se…to bude mít táta určitě radost. Ale abych to uvedla na pravou míru, až na obdivované K3 je Toby vyloženě klučičí – v kurzu jsou želvy Ninja, Spiderman, King Kong a dinosauři.

NAPIŠTE GÁBINĚ DO DISKUZE

A náš nejmladší Maxík? Po dlouhé odmlce nastoupil do jesliček. A vůbec se mu to nelíbí. Už když se autem blížíme k budově jesliček, hlasitě protestuje a kroutí nesouhlasně hlavou. Občas nasadí i hysterický pláč. Snažím se ho vždycky uklidnit, než odejdu. Pochovat, dát mu pusu, opakuju, že se vrátím, ale efekt veškerý žádný. Nicméně jsem byla ujištěna, že po mém odchodu je vše v pořádku a Maxík si opravdu spokojeně hraje.

Mějte se krásně a příště opět na napsanou.