Oběd pod stolem a odpolední spánek v nedohlednu

O pohodě jsme si mohli nechat leda zdát. Vedle nás u stolu seděla každý den tak hezky spořádaná rodinka, prostě jako z filmu. Chlapeček i holčička v klidu papali, byli ticho a maximálně požádali o pastelky. Naše Niky kolem stolů lítala, schovávala se, jezdila na motorce, lezla pod stůl, no prostě řádila, jak kdyby byla z hadích ocásků.

Nejlepší bylo, když chtěla hrát na schovávanou a zalezla pod stůl s takovou sukýnkou. Chvíli jsem dělala, že ji hledám, a pak se jí snažila odtamtud vytáhnout. Potom už jsem tam jen stála a občas nakoukla, jestli nedělá nějakou neplechu. Přišla servírka a ptá se: „Chcete pomoct? Něco vám tam spadlo?“ A já se smíchem odpovídám: „Ne, díky. Jste hodná. Schovává se mi tam dítě.“ Spořádaná rodinka jen koukala a oba rodiče kroutili hlavou, jak máme nevychované dítě.

Stejně tak jsem raději nevnímala okolní pohledy, kdy Nikolka zalezla pod stůl a začala si tam hrát. Jezdila tam autíčkem, hrála divadlo s plyšáky a samozřejmě vše hlasitě komentovala. Vzhledem k tomu, že ještě nebyla pořádně napapaná a my jí nemohli z pod stolu dostat (byla tam spokojená), musela jsem jí tam i podávat jídlo. Naštěstí to byl jen jeden podstolový oběd a večeře.

Maminku a tatínka zas tak nepotřebovala. Lítala s dětmi po hotelu, a když měla sejít schody, což má sama zakázané, volala sedmiletého Patrika a rozhodně ne maminku. Na jednu stranu to byla dobrá průprava na školku.

Čtěte také:

• Školka a kojení: Jde to dohromady?
• 8 věcí, které nezapomenout při cestování s dítětem
• Začínáte přikrmovat? Pak neučte své dítě zbytečným nešvarům

Další víkend a další hory

Nikolka je z našich výletů lehce unavená, po příjezdu domů by nejraději jen koukala na televizi a skákala po bytě. Ven se jí moc nechce. Tentokrát byla víkendová akce trochu jiná. Byly různé soutěže a hry pro děti. Niky jako suverénně nejmladší měla pár úlev, ale dala to skvěle. Za víkend dostala ale tolik dárků a s prominutím blbostí z tomboly, že to nebyla schopná pojmout. Pořád měla v puse nějaký bonbon, který ani nevím, kde vzala, a v ruce další a další hračky.

Nikolka pořád všechny bavila. Když jsme přišli na snídani, začala ječet: „Jeeee, konečně rohlíček, konečně dostane Nikolka papání!“ Přitom na pokoji už snědla pár piškotů a hlady rozhodně nepadala. Někdy má takové hlášky, jako bychom jí nedávali najíst. Přitom toho občas sní i víc než já a svačinu pro ni mám pořád při ruce. Tři knedlíky k obědu pro ni nejsou žádný problém. J

Neustálé povídání a brebentění má i jednu výhodu. Když se jdu do ložnice obléknout, slyším ji, jak pořád povídá, něco komentuje, imituje medvídka, jak se potká s mimoněm, a já aspoň vím, že je v pořádku. V noci už je to horší. Zase se dneska na hodinu vzbudila a chtěla si děsně povídat o výletu na Slovensko. No prostě to vypadá, že z ní bude tisková mluvčí nebo moderátorka.

Klasika. Já bych spala a Nikolka i po několikahodinové návštěvě u přátel dělá z bytu kůlničku na dříví. Takže hezký týden plný odpočinku. I za mě.

Monča a Niky